Inženýrství sociální

inženýrství sociální – praktická disciplína podřazená praxeologii, která na základě věd. poznatků vytváří relevantní systém praktických direktiv a doporučení k dosažení spol. změn nebo (v užším pojetí) změn v chování a jednání jedinců nebo skupin. Téměř ve stejném významu jako i.s. se používá pojem sociotechnika (viz techniky sociální). Oboje vychází z poznatků filozofie, s-gie, psychologie (zvl. sociální), ekonomie, kult. a soc. antropologie, politologie apod. a uplatňuje se v rozhodovacích aktech v oblasti ekonomie, práva, demografie, pedagogiky (zvl. školských systémů), reklamy, polit. praxe. A. Podgórecki (1968) umisťuje předmět sociotech. bádání do čtyř oblastí: systém výchovy, prostředky masové komunikace, právní systém a formy užití moci. Metodika je rozpracována především v technikách persuaze, tj. ovlivňování postojů, hodnotových systémů apod. Existence i.s. je spojena s 20. st. Pojem i.s. použil poprvé nejspíše R. Pound v práci Introduction to the Philosophy of Law (1922). Za hlavní nástroj i.s. považoval právo, jehož hlavním úkolem a cílem je podle něho zachování sociální rovnováhy. V r. 1940 vyšla práce M. Eastmana Marxism: is it Science, kde je i.s. pojato jako věda, která se zabývá globální přeměnou společnosti. K. R. Popper (The Open Society and Its Ennemies, 1945) člení i.s. na obecné, které si klade za cíl celkovou přeměnu společnosti, a na dílčí, které má odstraňovat spol. zla, jako např. nezaměstnanost, konflikty apod., ale má se věnovat i otázkám reformy školství, regulace mezilidských vztahů apod. V práci G. Myrdala, R. Sternera, A. Roseho (An American Dilemma, 1944) je i.s. spojeno s pokusy o řešení černošské otázky v USA. Někdy se i.s. pojímá jako soubor manipulativních metod, které je možno ve spojení s ideologií zneužít a které skutečně zneužity byly. Je uváděno do spojitosti s totalitními systémy a bývá dokonce označováno jako „největší zlo tohoto století“. Např. i.s. v hitlerovském Německu charakterizuje P. Johnson (1991) jako manipulaci s lidmi založenou na představě, že s lidskými bytostmi lze zacházet tak, „jako se na lopatu nabírá beton“. Po této hist. zkušenosti lze zaznamenat snahy distancovat od i.s. sociotechniku a orientovat ji ve smyslu „dílčího sociálního inženýrství“ K. Poppera. Personalistika používá užší pojetí sociotechniky (i.s.) jako systémově uspořádaných souborů změn, zásahů do pracovních situací, které mění podstatu práce, činnost pracovních skupin a ovlivňují vztahy zaměstnanců k technice.

social engineering engineering social, ingenierie sociale Sozialingenieurstums ingegneria sociale

Literatura: Grác, J.: Perzuázia. Ovplyvňovanie človeka človekom. Bratislava 1985; Johnson, P.: Dějiny 20. století. Praha 1991; Podgórecki, A.: Základy sociotechniky. Praha 1968; Popper, K. R.: Otevřená společnost a její nepřátelé, 1. Praha 1994.

Zdeněk Štěpánek


Viz též heslo sociotechnika v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)