Praxeologie
praxeologie – (z lat. a řec. praxis = činnost, výkonnost; řec. logos = řeč, nauka) – osobitý, především v Polsku rozvíjený pokus o ustavení samostatné obecné vědy o racionálním jednání. Pojem p. poprvé použil pravděpodobně L. Bourdeau (1882), ve významnějším kontextu analýzy techniky a technologií A. V. Espinas (1890) a C. A. Mercier (1911). O praxeologickou problematiku se intenzívně zajímali někteří ruští autoři: v r. 1912 napsal Sergej Bulgakov práci věnovanou p. (dokonce i s použitím tohoto termínu), p. se zabýval rus. ekonom Jevgenij Sluckij v pracích publikovaných něm. a ukrajinsky. O ustavení obdobné vědy, jakou se stala později p., se pokusil v l. 1912–1924 Alexander Bogdanov prací o tzv. tektologii, kterou rozuměl vědu o složitých systémech, jejich struktuře, organizaci a řízení. Z důvodů všeobecně známých tato rus. inspirace nedošla rozvinutí. Za skutečného zakladatele p. lze proto pokládat Tadeusze Kotarbińského, který v r. 1913 v práci Praktické studie načrtl program p. a zformuloval její zákl. terminologii. Svá praxeologická bádání završil slavným Traktátem o dobré práci (1955). Podobnou problematikou se zabývali Belgičan G. Hostelet, Francouz R. Daval aj. V Polsku reprezentovali a reprezentují p. zejm. J. Zieleniewski, T. Podgórecki, Z. Pietrasiński, T. Pszczolowski aj.
Zákl. rysem p. a jejím specifikem je vysoká úroveň obecnosti. Snaží se analyzovat všechny činnosti, pro něž je příznačné, že chtějí racionálními prostředky dosahovat racionálních cílů. P. má být budována na zobecnění poznatků spec. věd, praktických zkušeností, teorie řízení a organizace, ale i lidové moudrosti, a měla by vyústit v soubor praktických direktiv na úrovni příkazů a zákazů, které by měly sociotech. povahu. P. tematicky úzce souvisí s různými formami věd. řízení a organizace. V poslední době je koncepce p. rozšířena na všechny aktivity, jež vycházejí ze subjektu a mají relativně autonomní charater. Cyklus těchto aktivit probíhá následovně: 1. etapa formulace úkolu; 2. etapa simulovaného řešení (mj. řešení v hlavě); 3. etapa faktického řešení; 4. etapa hodnocení výsledků a učení se na základě tohoto hodnocení. V Polsku vychází čtvrtletník Prakseologia, jehož vyšlo do r. 1992 celkem 120 čísel. V posledních číslech lze zaznamenat na jedné straně posun k obecnější s-gické problematice a odklon od exkluzívní p., na druhé straně snahu o proměnu p. ve formalizovanou či semiformální vědu. Ačkoliv termín p. je omezen prakticky jen na Polsko, sám pokus je neobyčejně inspirativní a dílo zakladatele p. T. Kotarbinského je dnes nepochybně již klasické.
praxeology praxéologie Praxeologie prasseologia
Literatura: Kotarbinski, T.: Traktat o dobrej robocie. Warszawa 1965; Zieleniewski, J.: Organisace lidských kolektivů. Praha 1966.
Časopisy: Prakseologia.
Viz též heslo praxeologie v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)