Teozofie

teozofie – (z řec. slov theos = bůh, sofiá = moudrost) – podle neoplatoniků nadpřirozené poznání projevů boží moudrosti ve světě a zároveň označení metafyzických soustav, které jsou výsledkem takového poznání. T. byla též náboženským hnutím. Původní pojetí mělo úzký vztah ke gnosticismu, ale zhruba ve stejném smyslu použil pojem t. J. G. Gichtel (Theosophia practica, 1696), který také naznačil rozdíl t. od filozofie, resp. vědy: jde o poznávání vědě skrytých zákonů. Když byla r. 1875 z podnětu H. P. Blawatské založena v New Yorku Theosophical Society, začal se pojmem t. označovat indický okultismus, resp. esoterismus (vedení společnosti také přesídlilo r. 1882 do Adyaru v Indii), ačkoli hnutí t. představovalo pokus o syntézu všech proudů okultních nauk, vých. i záp. Blawatská sama označuje t. za „náboženství moudrosti“, ale také za vědu, jejímž obsahem je boží moudrost (wisdom of God) a jejíž počátky jsou daleko v dávnověku. Obsahem jejího spisu o tajné vědě, který měl vliv na vznik a rozšíření hnutí t., byla antropogeneze, kosmogeneze a teogonie „tvořivých bohů“ v neuspořádané kompilaci s velmi volnými interpretacemi nejrůznějších mýtů a pasáží z „posvátných textů“, z nichž některé (např. tzv. Kniha Dzyan) existovaly jen v představách autorky. Později J. S. Speyer (1914) a po něm H. Gomperz (1925) vydali spisy o indické t., jejichž obsahem byly indické náb. a mystické systémy. V Evropě byli nejvýzn. představiteli t. F. von Hartmann, A. Besantová, Ch. W. Leadbeater a R. Steiner, pozdější zakladatel tzv. antropozofie, odvětví t., v němž byl položen důraz zejm. na křesťanství, charitativní lásku a metafyziku člověka. Ačkoli byli vůdcové t. kompromitováni různými skandály, zejm. prokázaným podvodem Blawatské s nadpřirozenými poselstvími tzv. mahátmů, toto poměrně početné hnutí existuje dodnes a je rozšířeno po celém světě. L. Spence (1974) uvádí, že t. je prakticky jiný název pro spekulativní mystiku a že také kabala a neoplatonistické koncepce „božích emanací“ (tvoření světa) jsou ve skutečnosti teozofické. Dílo Blawatské pokládá jen za směsici buddhistických, bráhmanistických a kabalistických názorů. U člověka rozeznává t. fyzické, životní a astrální tělo, „já“ jako duševní jádro, „duchovní já“ jako proměnné tělo astrální, „životní já“ jako proměnné tělo životní a „duchového člověka“ jako proměnné tělo fyzické. Je to vlastně extrapolace tradiční okultistické triády „tělo – duše – duch“ ve spojení s vírou ve znovuvtělování ducha, posmrtný život v „říši duchů“, ve vývoj lidské bytosti z astrálního pratvaru, v nadčasové poslání člověka a lidstva, v atlantský původ asijské a africké prakultury, ve svérázný život myšlenek a citových hnutí, v tvůrčí sílu lidské vůle, obrozující vliv moudrosti a lásky, v nadsmyslové formy poznávání, v existenci astrálního světa, v „já“ zvířat, v rostlinnou duši aj. T. se vyvíjela jako reakce na záp. racionalismus a fil. pozitivismus a také z nekritického nadšení pro orientální okultismus a esoterismus.

theosophy théosophie Theosophie, Gottesweisheit teosofia

Literatura: Blawatska, H. P.: The Key to Theosophy. London 1893; Steiner, R.: Theosofie: Úvod do nadsmyslového poznání světa a určení člověka. Praha 1937.

Milan Nakonečný