Výzkum komparativní

výzkum komparativní – též výzkum srovnávací – obecně jakýkoliv výzkum, jehož hlavní náplní je komparace soc. jevů, která nabývá charakteru dominantní výzkumné procedury. V užším slova smyslu se pojem v.k. užívá pro označení výzkumů srovnávajích z různých hledisek různé země, státy, spol. systémy, polit. zřízení (cross-national-research), různé kultury, etnika, národnosti či lokální společnosti (cross-cultural-research), resp. určité soc. jevy v kontextu odlišných států, kultur apod. Častým typem je hist. orientovaný v.k., srovnávající určité společnosti, kultury, soc. skupiny či instituce a organizace v různých hist. obdobích (např. před 2. svět. válkou a po ní). Nejběžnějším případem je výzkum zaměřený na komparaci různých soc. skupin a institucí uvnitř jedné a téže společnosti (intra-cultural comparisons). V.k. může pracovat se synchronním i diachronním, popř. kombinovaným uspořádáním dat a výzk. problémů. Mezi s-gické disciplíny a oblasti s-gie, kde se dnes nejvíce používá v.k., patří: s-gie města (srovnávání městských center a periferií, prům. a obchodních center, města a venkova apod.), s-gie náboženství (ve vazbě na srovnávací religionistiku), s-gie masově komunikačních prostředků (srovnávání účinku jednotlivých médií na různé skupiny obyv., dopad určitých událostí a jejich prezentace ve sdělovacích prostředcích), s-gie sportu, výzkum časových rozpočtů, výzkumy soc. struktury (rozdíly mezi jednotlivými vrstvami a skupinami obyv.), polit. systémů apod. Typický je i pro demografii a kult. a soc. antropologii.

V současné době je v.k. většinou chápán jako empirický výzkum. V s-gii i v dalších spol. vědách však existuje dlouhodobá tradice komparativních teor. a klasifikačních analýz, zahrnovaných též pod pojem v.k. nebo pod pojem komparativní sociologie (oba pojmy se značně překrývají), např. srovnávání různých teorií společnosti z hlediska jejich logické výstavby, koherence, soc. vyznění apod. Zhruba od 60. l. 20. st. vznikají společné mezinár. projekty v.k. garantované význ. sociology (P. H. Chombart de Lauwe, A. H. Cantrill, S. Szallai aj.) a nár. i mezinár. s-gickými organizacemi (viz též výzkum hodnot). Výzkumy vycházejí buď ze sekundární analýzy dostupných statistik či význ. empir. výzkumů, nebo z výsledků s-gického výzkumu koncipovaného výlučně pro potřeby mezinár. komparace. Vytvářejí se nár., resp. mezinár. databanky z výsledků v.k., hledají se formy jejich efektivního využívání, doplňování i kontroly před zneužitím. Poskytování dat a údajů pro mezinár. komparativní analýzy se stále více stává normou s-gického života a podmínkou efektivní účasti v mezinár. s-gických organizacích a institucích.

V.k. je obvykle koncipován tak, aby umožnil bezprostřední použití statist. metod, jejich aplikace však není podmínkou úspěchu a existují oblasti s-gického zkoumání, kde se uplatní spíše výjimečně. Jde např. o výzkum soc. či právních norem, organizačních struktur, sémantické a ideografické analýzy apod. Použití metod přímého statist. porovnávání kvantifikovaných údajů nese s sebou i řadu metodických problémů (nesrovnatelnost obsahu soc. indikátorů v různých zemích, obtíže vyplývající z překladu otázek do různých jazyků apod.), které vedou mnohdy k přesunu těžiště do oblasti srovnávání verbálně vyjádřených trendů, různých závislostí, konfigurací, zjištěných a ověřených pomocí tzv. nár. metodik. Řada specif. problémů existuje u mezinár. v.k. i v oblasti interpretace a explanace výsledků. Některé diference mezi sledovanými zeměmi nelze vysvětlit bez vazby na hist. tradice, kult. odlišnosti, geogr. a mnohdy i klimatické zvláštnosti. Zejm. problematika mezinár. v.k. si vynucuje rozvoj určité specializace uvnitř s-gie.

comparative research recherche comparative komparative, vergleichende Untersuchung ricerca comparata

Literatura: Comparing Nations: The Use of Quantitative Date in Cross-National-Research. London 1966; Kohn, M. ed.: Cross-National Research in Sociology. Beverly Hills, Cal. 1989; Price-Williams, D. R. ed.: Cross-Cultural Studies. Selected Readings. London 1969; Qyen, E.: Comparative Methodology. Theory and Practice in International Social Research. London 1990; Triandis, H. – Berry, J. eds: Handbook of Cross Cultural Methodology. Boston, Mass. 1980; viz též metoda srovnávací.

Alena Vodáková
Jiří Linhart