Metoda historická (MSgS): Porovnání verzí
(Přidána poslední věta Viz též heslo metoda historická ve Velkém sociologickém slovníku (1996)) |
|||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
''[[:Kategorie:Aut: Disman Miroslav|Miroslav Disman]]'' (?)<br /> | ''[[:Kategorie:Aut: Disman Miroslav|Miroslav Disman]]'' (?)<br /> | ||
[[Kategorie:Aut: Disman Miroslav]] | [[Kategorie:Aut: Disman Miroslav]] | ||
+ | ---- | ||
+ | <span class="see-also">Viz též heslo [[metoda historická]] ve [[VSgS|Velkém sociologickém slovníku (1996)]]</span> | ||
[[Kategorie:MSgS]] | [[Kategorie:MSgS]] |
Aktuální verze z 10. 11. 2018, 19:18
metoda historická (MSgS) patří k základním metodám všech společenských věd, zejména sociologie. Zabývá se makrostrukturálními jevy a procesy, jakými jsou například různé instituce nebo velké společenské celky (národy, národnostní skupiny, třídy apod.), většinou v delší historické perspektivě nebo ve vzdálenějším minulém stavu.
Zahrnuje mnoho různých technik a postupů, takže z tohoto hlediska nejde o jednotnou vědeckou metodu. Klasikové marxismu-leninismu ji položili jako základní metodu a sami ji užili mnohokráte ve svých dílech (např. Marxův Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta, Třídní boj ve Francii od r. 1848 do r. 1850, Engelsův Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, Leninův Vývoj kapitalismu v Rusku aj.).
Historická metoda má v sociologii různý význam. Zabývá se analýzou minulosti a pokouší se rekonstruovat minulé společenské útvary a děje za účelem hlubšího poznání historického vývoje (viz vývoj — změna — pokrok). V tomto smyslu tvoří dynamický aspekt sociologie. V jiných případech je pomocným prostředkem při zkoumání současného stavu společnosti (například nějakého národa, společenské třídy, kulturní oblasti, nebo v menším měřítku obce, závodu, výchovné instituce atd.). Historickou metodou se dopracováváme k hlubšímu poznání a pochopení současného stavu a v něm působících příčin.
Výchozím materiálem, z něhož získáváme informace, jsou tzv. prameny. Jsou osobní nebo veřejné povahy. K prvním patří celá řada osobních dokumentů (dopisy, autobiografie, deníky atd.), k druhým různé veřejné listiny, památníky, statistické materiály z minulosti aj. Prameny se podrobují vnější a vnitřní kritice, při níž se zkoumá platnost (validita) a spolehlivost jednotlivých dokumentů.
Miroslav Disman (?)
Viz též heslo metoda historická ve Velkém sociologickém slovníku (1996)