Metoda historická
metoda historická – jedna z výzk. metod, jejíž užití v s-gii je spojováno s aplikací metod a technik vlastních historiografii, zejm. s analýzou historických pramenů, s využíváním pomocných věd hist. a archivů, včetně těch, které archivují dokumenty ze s-gických výzkumů či materiály z dějin sociologie. K hist. metodám studia spol. jevů se sociolog obrací obvykle tehdy, když pracuje s objekty, které jsou ve společnosti pokládány za součást minulosti a pro časový odstup nejsou bezprostředně přístupné analýze, a v úvahu je bere i v případech, kdy vědomě zabezpečuje materiály ze současných s-gických výzkumů pro pozdější využití. Při studiu dějin s-gie je m.h. hlavní používanou metodou. M.h. v s-gii je zaměřena: a) na rekonstrukci hist. událostí, faktů nezbytných pro hist. a s-gické studium jevu, b) na rekonstrukci minulých podob soc. institucí, kult. vzorů, norem a obyčejů či širších soc. systémů. V m.h. jde především o určení faktorů působících na soc. jevy v minulosti, a to zejm. těch, které se prostřednictvím mechanismů sociální dědičnosti prosazují i v současnosti. Jde vesměs o popis filiačních vazeb a zdrojů soc. a kult. změny. Rozbor tzv. historických souvislostí, které mají geogr., etnickou, jazykovou, náb. a ideol., vnitropolit. či naopak zahraničně polit. povahu, je obvykle nutnou součástí „mapování terénu“ před vlastním s-gickým výzkumem a nezbytným momentem analytických studií. Při rekonstrukci vývoje určitých institucí, soc. systémů, soc. vrstev společnosti apod. se volí přístup evoluční, stratigrafický nebo (především) historicko-logický, který směřuje i k výkladu soc. jevů. Aplikace m.h. může vést k stanovení periodizace vývoje určitého jevu, popř. k zařazení určitých událostí či dat o společnosti do rámce širší či užší periodizace dějin. M.h. může představovat předstupeň srovnávací metody nebo její součást. Prostřednictvím tzv. historického hodnocení je vyjasňována vnitřní spojitost zkoumaného jevu s přítomností. Hist. hodnocení je součástí s-gického hodnocení a jako každé hodnocení se mění změnou spol. perspektivy. Hranice mezi minulostí a přítomností jsou neostré, a proto i odlišení m.h. od ostatních s-gických metod není absolutní.
M.h. může zejm. v oblasti nejnovějších dějin (Zeitgeschichte) využívat řadu dalších s-gických metod, hlavně statist. charakteru. M.h. blízké jsou metoda biografická, metoda autobiografická, metoda genealogická, metoda obsahové analýzy, částečně i metody založené na dotazování (např. pamětníků určitých událostí) a na přímém pozorování důsledků a stop hist. událostí. Tyto metody představují i styčnou plochu s-gických a historiografických metod – kromě společných problémů validity a reliability a kritiky pramenů. Odlišnost historiografického a s-gického přístupu spočívá především v celkových cílech studia soc.-hist. procesů. Pohled historika je konkrétnější, více respektuje časové a prostorové determinace určitých soc. jevů, jejich časoprostorovou jedinečnost a extenzi i nezbytný detail oživující hist. vyprávění. V s-gii je poznání hist. materiálu podřízeno potřebám typologizace soc. jevů a poznání soc. mechanismů v rámci spec. soc. systému či lidstva jako celku. Koordinace hist. a s-gického vysvětlení patří k nejsložitějším problémům interpretace soc. jevů. V některých s-gických směrech, v kult. a soc. antropologii (např. v difuzionismu a evolucionismu) byla m.h. pokládána za zákl. metodu: mnohdy byl jev pokládán za vysvětlený, pokud byla nalezena jeho původní elementární forma, popř. zdroj určité inovace, kult. vzoru, rysu apod. Řada s-gických směrů (např. klasický funkcionalismus) vznikla jako reakce na pretence m.h. a na ní budované teor. systémy.
historic method méthode historique historische Methode metodo storico
Literatura: viz historiografie, metodologie sociologická, prameny historické.
Viz též heslo metoda historická v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)