Etnikum

etnikum – v západoevrop. tradici kult. definované a diferencované skupiny lidí. Ve stejném významu se používá pojem etnická skupina (zejm. v anglosaské oblasti) nebo fr. výraz ethnie, někdy i pojem etnos (je preferován např. rus. etnografy). Všemi těmito termíny se často označuje národ, národnost, národnostní menšina, etnokonfesionální skupina, kmen, což je ovšem nepřesné. E. nelze ztotožnit s národem ani s národností, i když může nastat případ, že všichni příslušníci jednoho e. jsou i příslušníky jednoho národa a národnosti. Např. čes. e. jsou Češi vůbec, čes. národ je součástí čes. e. Přítomnost určitých specif. rysů u části určitého e. umožňuje definovat tuto část jako národ. F. Barth vymezuje e. (ethnic group) zhruba jako populaci s těmito rysy: 1. převážně je biol. sebereprodukující; 2. sdílí společné zákl. kult. hodnoty, realizované ve zjevné jednotě v kult. formách; 3. tvoří jedno komunikační a interakční pole; 4. příslušnost k této populaci (členství v e.) se samoidentifikuje a je identifikována jinými, a vytváří tak kategorii odlišitelnou od jiných kategorií téhož řádu. Jednoduše lze e. definovat jako souhrn lidí se společnou etnicitou, která je odlišná od etnicity jiných lidí. Stanovení etnicity je vlastně konstatováním, že určití lidé nebo skupiny lidí tvoří e. Kategorie e. nevyjadřuje konkrétní org. formu etnosoc. jednotky ani její zařazení v nějakém hierarchickém systému. Žádné e. není stoprocentně homogenní z hlediska soc. a org. struktury, ale ani prostoru a forem existence. Důležitými znaky e. jsou ty, které příslušníci daného e. sami považují za charakteristické, za něco, co je odlišuje od jiných e. Svým způsobem mají tyto znaky větší etnodiferencující sílu než charakteristiky zjištěné např. etnografickými výzk. metodami. V této souvislosti se někdy používá termín etnické vědomí. Značnou roli v něm hraje představa o společném původu, hist. osudech, a také používání společného jména neboli etnonyma. Reprodukcí svých etnických příznaků si e. udržuje vlastní kontinuitu v čase, i když se mění formy polit. a soc. organizace jeho částí, mění se např. náboženství, ideologie, hodnotový systém, vztahy k sousedům, vyvíjí se jazyk apod. Některé tzv. druhotné etnické příznaky (např. alimentární zvyklosti) mohou časem ztratit svou etnodiferencující funkci. Formování e. (etnicity, etnického vědomí) se nazývá etnogenezí. Počátky etnogeneze konkrétních e. je velmi obtížné zachytit. Počátky existence etnicky definovatelných společenství se předpokládají od přelomu mezolitu a neolitu. Procesy etnogeneze probíhají stále a jsou propojeny se soc. a polit. procesy. Toto propojení vedlo např. k formování novodobého národa. Při empir. zkoumání e. v čase nastávají zjevné problémy s jeho operacionalizací. Etnické příznaky, které se berou v úvahu jako kritéria, by neměly být závislé na konkrétní etnosoc. jednotce, jako je národ či národnostní menšina. Měly by být dostatečně stabilní a diferencující.

Za nejvýzn., poměrně snadno operacionalizovatelný znak e. je považován jazyk (viz též jazyk národní), i když existují jazyky, kterými mluví více e. (angličtina, arabština, francouzština, němčina, španělština aj.), a naopak existují vícejazyčná e., nejčastěji bilingvistická (např. v Kanadě, Indonésii, Vietnamu aj.). Bilingvismus může být dokonce charakteristickým příznakem určitého e. Jazyk je vhodným znakem ke zkoumání i proto, že obecně platí, že se vyvíjí současně s e. Zánik jazyka působením jiného e., které se v daném prostoru stane dominantním, vede někdy k asimilaci, k rozpadu etnické kultury, e. jako takového, i když spec. jazyk někdy naopak e. přežívá a tzv. národní obrození potom začíná úsilím o jeho obnovení ve funkci etnického příznaku. Druhým operacionalizovatelným znakem e. je etnické území, což je teritorium, které příslušníci e. považují za své území. Bývá to oblast, která je kompaktně a dlouhodobě osídlena příslušníky určitého e. nebo jeho rozhodující části. Může to být zároveň území, na kterém došlo k zformování e., resp. etnicity, i když takových případů není mnoho. Někdy se ve vědomí příslušníků e. taková oblast uchovala, mívají k ní citový vztah, nazývají ji svojí „pravlastí“ či „domovinou“. Reálně (ve výzkumu) je třeba brát v úvahu, že většina e. se nevyskytuje v podobě jednoho kompaktního uzavřeného celku, ale jako více skupin žijících uvnitř i vně etnického území. Tyto reálné formy existence e. lze nazvat etnickými společenstvími. Jsou to skupiny osob, které mají stejnou etnicitu, ale jsou součástí různých etnosoc. útvarů a vnitřně jsou v nestejné míře a nestejným způsobem proorganizovány. Různá etnická společenství téhož e. mají vědomí společné etnicity, ale vyznačují se vzájemnou prostorovou odloučeností, resp. diskontinuitou. Např. Češi obývají čes. země (tj. čes. etnické území), ale vytvářejí etnická společenství také na Slovensku, v Rakousku, Německu, Rumunsku, ve Francii, v USA, Kanadě atd. Reprodukci etnického vědomí čes. etnických společenství žijících mimo čes. země napomáhají různé regionální i nadstátní aktivity (viz krajané). Obecně platí, že za určitých hist. okolností se určité etnické společenství může stát národem nebo národností. Pojem etnické společenství bývá ale chápán i jinak, např. jako synonymum e., resp. etnické skupiny ve výše uvdeném širším významu.

ethnicum, ethnic group ethnie, groupe ethnique Ethnikum etnia

Literatura: Barth, F.: Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Cultural Differences. Boston 1969; Brouček, S. – Cvekl, J. – Hubinger, V. – Grulich, T. – Kořalka, J. – Uherek, Z. – Vasiljev, I.: Základní pojmy etnické teorie. Český lid, 78, 1991, č. 4; Chalupný, E.: Povaha evropských národů, zejména Němců. Praha 1935; Olson, J. S.: The Ethnic Dimension in American History. New York 1979; Thernström, E. ed.: Harvard Encyclopaedia of American Ethnic Groups. Harvard 1980; viz též etnicita.

Václav Hubinger

---

Viz též heslo skupiny etnické v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)