Strmiska Zdeněk

Strmiska Zdeněk

2. října 1925 v Jakubčovicích (okr. Opava)
15. ledna 2009 v Paříži (Francie)

Vystudoval reálné gymnázium, potom sociologii a filosofii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a Palackého univerzity v Olomouci (1945–49); v té době absolvoval také studijní pobyt v Paříži a v Bordeaux. Ačkoli za studií působil jako pomocný asistent na univerzitě, po komunistickém převratu musel odejít do administrativy. V letech 1950–53 pracoval jako referent pro oblast výzkumu Krajského národního výboru v Gottwaldově (dnes Zlín), 1953–60 jako ředitel krajského muzea tamtéž, 1960–63 jako odborný asistent pedagogického institutu v Gottwaldově. Od roku 1958 byl členem KSČ, avšak přes tuto stranickou příslušnost nebyly Strmiskovy vyhlídky na akademickou kariéru valné. Teprve zásluhou Miloše Kalába přešel jako odborný asistent na Univerzitu 17. listopadu v Praze (1963–65) a poté na Sociologický ústav ČSAV (1965–68), kde se v roce 1967 stal zástupcem ředitele. V září 1968 emigroval do Francie, kde pracoval až do roku 1991 v CNRS – od poloviny 80. let jako vedoucí skupiny zabývající se výzkumem společností sovětského typu.

Nehovoříme-li o rozsahu díla, ale o jeho inovativnosti, byl Strmiska nejvýraznější postavou marxistické sociologické teorie 60. let v Československu. V Machoninově týmu pomáhal připravit teoretické a terminologické přehledy pro studium sociální struktury a sociálních skupin, byl přispěvatelem a spolueditorem Malého sociologického slovníku (1970), avšak jeho účast nemohla již být v publikaci přiznána. Strmiska se věnoval především teoretickým předpokladům studia sociální struktury. Vycházel z marxismu, který ale zároveň revidoval. Soudobé marxistické ortodoxii vytýkal (v pracích do roku 1968 implicitně, později otevřeně) ontologické a metodologické jednostrannosti s vážnými důsledky pro pojetí společnosti. Jeho koncepci vystihuje heslo o přechodu od monistické dialektiky k dialektice pluralistické, či snad přesněji komplexní. Strmiska se snažil udržet přínos dialektického myšlení, aniž by za něj platil přehlížením plurality společenských sil a komplexních souvislostí uvnitř sociálního systému, anebo zjednodušenými ontologickými výklady – typicky o společenských třídách, rozporech ve společnosti nebo o vztahu aktéra a společnosti. V tom jeho pojetí nese stopy Bláhova funkcionalismu, Gurvitchovy dialektiky a Parsonsova strukturního funkcionalismu. Zároveň ale Strmiskovu teorii můžeme chápat jako pokus využít těchto teorií, aniž by přijal ahistorické, konsenzualistické nebo dokonce konzervativní stanovisko.

Před porážkou reformního hnutí uvnitř KSČ, které podporoval a snažil se teoreticky zdůvodnit, nestačil Strmiska připravit větší knižní publikaci. Svá teoretická stanoviska obsáhleji publikoval po odchodu do francouzské emigrace, kdy začal pracovat také na konkrétním studiu sociální struktury společností sovětského typu v Evropě. Ty charakterizoval trojicí hlavních faktorů: industriální civilizací, pokusem naplnit projekt socialistické transformace a monokratickou politikou. Monokracie, tedy autoritativní způsob vlády v mnohém odpovídající teoriím totalitarianismu, je podle něj specifický nástroj, který měl původně umožnit socialistickou transformaci. Ve svých nezamýšlených důsledcích ovšem vedl k selhání této transformace. Strmiska připisoval vzestup monokracie na úkor demokracie (kromě dalších historických okolností) právě chybným ontologickým zásadám původního marxismu, které byly dále vystupňovány v bolševických, stalinistických a ortodoxních postalinistických variantách marxismu. Zejména šlo o to, že pod vlivem falešného determinismu a představy o konečném překonání všech rozporů socialistické společnosti nebyly schopny konceptualizovat reálné vnitřní rozpory a reagovat na ně.

Vlivem nepříznivých vnějších okolností nezaznamenalo Strmiskovo dílo větší ohlas ani v domácí, ani v zahraniční sociologii.

Knihy: Společenská skutečnost jako systém a struktura (Vojensko politická akademie Klementa Gottwalda, Praha 1967); Les paradigmes sociologiques: Esquisse d’une problématique (Universidad Central de Venezuela, Caracas 1978, 1979); Sociální systém a strukturální rozpory společností sovětského typu: Projekt analýzy (Index, Köln 1983); Stagnation et changement dans les sociétés de type soviétique (Index, Köln 1989; také anglicky a německy)

Studie: K některým otázkám marxistického pojetí sociologické teorie: Příspěvek pro VI. světový sociologický kongres v Evianu (Sociologický časopis 1967; spoluautor M. Kaláb); La stratification sociale de la société socialiste (Revue française de sociologie 1972; spoluautorka B. Vaváková); La mobilité sociale dans une société socialiste: l’expérience Tchécoslovaque (Revue d’études comparatives Est-Ouest 1976; spoluautorka B. Vaváková); Programme socialiste et rapports sociaux en U.R.S.S. et dans les pays de l’Est (Revue d’études comparatives Est-Ouest 1976); La différenciation des cultures politiques et sociales dans le mouvement du Printemps de Prague (Revue d’études comparatives Est-Ouest 1988); Quelques remarques sur ‚le divorce tchéco-slovaque‘ (Revue d’études comparatives Est-Ouest, 1995).

Příspěvky ve sbornících: Pojetí sociální struktury v současné nemarxistické sociologii, Společenské skupiny (P. Machonin, ed.: Sociální struktura socialistické společnosti. Svoboda, Praha 1966; spoluautorem druhé stati byl M. Petrusek); On Some Aspects of a General Sociological Theory of Change (Sborník prací FF brněnské university 1970); Aspirations et orientations de valeur (P.-H. Chombart de Lauwe, ed.: Aspirations et transformations sociales. Anthropos, Paris 1970); Structure de la problématique sociologique marxienne et la notion d’aliénation (B. Rousset – T. Van Thao – J. Gabel, eds.: L’aliénation aujourd’hui. Anthropos, Paris 1974); Forces et faiblesses des dialectiques (J. Gabel – B. Rousset – Trinh Van Thao, eds.: Actualité de la dialectique. Anthropos, Paris 1980); La mobilité sociale des sociétés de type soviétique dans une perspective comparative – Divisions, classes, strates – Pouvoir politique et inégalités sociales (Pierre Kende, ed.: Egalité et inégalités en Europe de l’Est. Presses de la Fondation Nationale des Sciences Politiques, Paris 1984); Czechoslovak Sociology: Results and Social Conditions (J. T. Kolaja – Man Singh Das, eds.: Sociology in Central-Eastern and Balkan Europe. Vikas Publishing House, New Delhi 1985; spoluautorka B. Vaváková); The Prague Spring as a Social Movement (N. Stone – E. Strouhal, eds.: Czechoslovakia: Crossroads and Crises, 1918–1988. Macmillan, London 1989); Politické kultury a sociální systémy v soudobých společnostech (J. Škaloud, ed.: Alternativní rozvojové cesty průmyslové společnosti po zhroucení „reálného socialismu“. Nadace Heinricha Bölla + Vysoká škola ekonomická, Köln – Praha 1991)

Literatura: Miloslav Petrusek: České sociální vědy v exilu 1948 až 1989 (Sociologické nakladatelství, Praha 2011).

Michael Voříšek

---

Zdeněk Strmiska se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Zdeněk Strmiska je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.