Kaláb Miloš

Kaláb Miloš

v Praze
v Praze

Za okupace byl činný v levicové odbojové organizaci Předvoj, v roce 1948 absolvoval filosofii, sociologii a estetiku na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (PhDr.). Na filosofické a pedagogické fakultě přednášel v letech 1948–63, roku 1950 byl jmenován docentem, roku 1960 profesorem (1958 proděkan, 1959–61 děkan filosofické fakulty UK). V období 1957–62 byl ředitelem Ústavu pro vědeckou práci kateder marxismu-leninismu, později Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy při Univerzitě Karlově. Následně v letech 1963–74 vyučoval na společenskovědní fakultě Univerzity 17. listopadu, jejímž byl 1963–65 děkanem, a současně v letech 1965–70 působil jako ředitel nově zřízeného Sociologického ústavu ČSAV v Praze. Byl členem redakčního kruhu Sociologického časopisu (1966–70, v roce 1970 krátce šéfredaktor; viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review), hlavního výboru Československé sociologické společnosti při ČSAV (1964–70) a jejím zástupcem v ISA (1966–70), v 60. letech byl rovněž členem Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV. Členem KSČ byl od roku 1945, v roce 1970 byl vyškrtnut. V letech 1974–90 působil jako vedoucí vědecký pracovník Výzkumného ústavu pedagogického. Roku 1990 se nakrátko stal předsedou vědecké rady obnoveného Sociologického ústavu AV ČR. V roce 1960 obdržel stříbrnou pamětní medaili UK, 1985 čestné uznání za záslužnou práci ve Výzkumném ústavu pedagogickém.

Ačkoli není autorem podstatného sociologického díla, Kaláb byl jednou z hlavních postav, které stály za rozvojem československé a zvláště české sociologie v 60. letech 20. století. Patřil k jádru komunistických kádrů v humanitních vědách a z této pozice se podílel na vytváření organizačních a administrativně-politických předpokladů pro etablování marxistické sociologie jako autonomní vědy. Již krátce po roce 1956 Kaláb navrhoval, aby se tzv. vědecký komunismus proměnil v novou marxistickou sociologii (Filosofický časopis, 1957). Ačkoli tento teoretický názor vzal za své se znovuupevněním kontroly aparátu ÚV KSČ nad kulturou v roce 1958, v rámci Kalábova Ústavu pro vědeckou práci kateder marxismu-leninismu (později Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy při Univerzitě Karlově) se přesto chystaly empirické výzkumy, v nichž hrál rostoucí roli jeho spolupracovník Pavel Machonin. Ústav se stal jednou ze školících a organizačních základen sociologie; později byl právě odsud řízen výzkum sociální struktury československé společnosti. Po přechodu na Univerzitu 17. listopadu (pro zahraniční studenty) Kaláb vyhledal a zaštítil spolupracovníky s nálepkou politické nespolehlivosti, avšak mimořádně kompetentní v sociologii – Václava Lamsera a Zdeňka Strmisku. Měl zásluhu i na jejich přechodu na Sociologický ústav ČSAV. V Sociologickém ústavu ČSAV, který Kaláb jako první ředitel vedl až do jeho zrušení v roce 1970, získala sociologie další organizační a intelektuální základnu.

Zásady svého pohledu na marxistickou sociologii jako samostatnou disciplínu shrnul Kaláb v projevu na celostátní sociologické konferenci v Bedřichově (Sociologie ’66, 1968) a ve společném příspěvku se Zdeňkem Strmiskou pro světový sociologický kongres v Evianu (Sociologický časopis, 1967; viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). Po zrušení Sociologického ústavu ČSAV v rámci nastupující normalizace přišel Kaláb prakticky o všechna sociologická zaměstnání; po odchodu z Univerzity 17. listopadu v roce 1974 strávil dalších dvacet let jako výzkumný pracovník mimo sociologii.

Knihy: Augustin Smetana (Rovnost, Brno 1951); O sborníku prací J. V. Stalina „Marxismus a národnostní a koloniální otázka“ (Orbis, Praha 1953); O životě a díle Karla Marxe (Orbis, Praha 1954); O pravém vlastenectví (Orbis, Praha 1954); Postavení a úloha odvětví školství ve společenském systému: Nástin obecné makrospolečenské teorie školství (Praha 1983); Modernizace cílů a obsahu výchovně vzdělávacího procesu z hlediska rozvoje osobnosti žáka (SPN, Praha 1986).

Studie: K otázkám tvůrčího rozvíjení a propagandy vědeckého komunismu (Filosofický časopis 1957; spoluautor M. Svoboda); K některým otázkám marxistického pojetí sociologické teorie: Příspěvek pro VI. světový sociologický kongres v Evianu (Sociologický časopis 1967; spoluautor Z. Strmiska); K marxistickému pojetí sociologické metody (Sociologický časopis 1968).

Příspěvky ve sbornících: Předmět a metoda vědeckého komunismu (Základy vědeckého komunismu. NPL, Praha 1965); Současný stav a vývojové perspektivy marxistické sociologie v Československu (Sociologie ’66. Svoboda, Praha 1968).

Sborníky: Vědecký komunismus I-X (SPN, Praha 1958–63); Základy vědeckého komunismu (NPL, Praha 1965).

Literatura: Zdeněk Strmiska: Nad úmrtím Miloše Kalába (Sociologický časopis 30, 1994, 1: 91–92).

Michael Voříšek


Miloš Kaláb se podílel na některých heslech této encyklopedie.