Sociologie Nového Zélandu

sociologie Nového Zélandu – začala se uplatňovat kolem poloviny 20. st., avšak na vysokých školách zakotvila teprve v posledních 25 letech. Jako příčiny pozdního proniknutí s-gie mezi univerzitní předměty se uvádějí: malá, pouze 3,5 mil. populace, odlehlost (vzdálenost skoro 2000 km i od Austrálie); hist. „mladá“ společnost (systematická brit. kolonizace začala až po r. 1840), převážně praktické zájmy obyv. směřující k vybudování infrastruktury a farmářství, omezený dovoz knih a zvláště pak vliv tradičních brit. univerzit Oxfordu a Cambridge, které tolerovaly antropologii, ale s-gii nevítaly. S-gie musela obstát v soutěži jak se zavedenými obory, jakými byly např. historie (a s ní často sdružená politologie), psychologie a ekonomie, tak i s nezávisle vybudovanou soc. antropologií. Některé ze zmíněných okolností byly nepříznivé vývoji i jiných akademických disciplín, pro marginální postavení sociologie byly však zvláště závažné. Na druhé straně poskytoval Novému Zélandu nevyužité příležitosti k průzkumu celé společnosti, která prostřednictvím angličtiny měla přístup k bohaté s-gické literatuře v zahraničí. Charakteristikou s.N.Z. je nejen jeho původní „britskost“, ale i významná, rostoucí a obrozující se domorodá maorská menšina. Proto vztah mezi Maori a Pakeha (termín pro převážně bílé přistěhovalce) zůstává jednou ze stěžejních otázek antropol. a s-gického výzkumu. Učená společnost Polynesian Society. založená již v r. 1892, se 112 členy, začala vydávat čtvrtletní časopis The Journal of the Polynesian Society.

Téměř až do 50. l. se spol. výzkum konal hlavně v rámci amtropologie. H. D. Skinner přednášel antropologii již od r. 1919 na nejstarší univerzitě Otago v Dunedinu a v r. 1950 bylo založeno i první oddělení antropologie na univerzitě v Aucklandu. Mnozí novozélandští antropologové v té době však našli uplatnění spíše v cizině. Nejznámější z nich Sir Peter Buck, Maor, známý také jako Te Rangi Hiroa, působil na Havaji. Soc. průzkum domácích poměrů ale mnohdy narážel na neporozumění veřejnosti i vládních kruhů. Jako příklad se uvádí výzkum soc. stratifikace, který byl kritizován částí tisku jako činnost v rozporu s ideální představou téměř beztřídní společnosti. Podobně výzkum životního standardu farmářů, uveřejněný v r. 1940, natolik zneklidnil tehdejšího předsedu vlády, že se postaral o zrušení ústavu, který byl tímto výzkumem původně pověřen. Naproti tomu studiu obce, které H. C. D. Somerset uveřejnil v r. 1938 pod titulem Littledene, se dostalo všeobecného uznání jako mezníku v s-gickém výzkumu, a Somerset později přednášel s-gii výchovy na univerzitě Victoria ve Wellingtonu. Koncem 50. l. se začaly objevovat pravidelné kursy s-gie jak ve Wellingtonu (School of Social Sciences), tak i na univerzitě Canterbury v Christchurchi, kde s-gii přednášel R. H. T. Thompson v oddělení psychologie.

Hlavní přelom nastal až v krátkém údobí nezi r. 1964 a l97l, kdy byla zavedena s-gie do všech tehdejších univerzit s výjimkou Otaga, tedy vedle zmíněných Victoria a Canterbury také na univerzitu Waikato v Hamiltonu, na univerzitu v Aucklandu a na univerzitu Massey v Palmerston North, a to nejen na bakalářské úrovni ale i pro postgraduální studium. Rozmach s-gie, která v těch letech předčila soc. antropologii, byl podnícen zájmem studentů o tento předmět a je zajímavé, že odpovídal obdobnému vývoji ve Velké Britanii, v Austrálii a v USA, kde studentský aktivismus popularizoval radikální s-gickou orientaci a její zájem o problémy doby. Poté, co zájem o s-gii koncem 70. l. vyvrcholil, došlo ve zmíněných zemích ke konsolidaci s-gie. V její práci se projevují nejrůznější zaměření, i vzhledem k tomu, že dodnes téměř polovina profesorů s-gie pochází z ciziny a že mnoho novozélendských sociologů vystudovalo v cizině, zvláště v Anglii a v USA. Am. učebnice se často používají jak v zákl., tak i ve specializovaných kursech, které se věnují demografii, s-gii města, etnickým vztahům, soc. stratifikaci a rodině. Vedle am. funkcionalismu a neomarxismu se pociťuje i vliv symbolického interakcionismu, fenomenologie a jiných současných am. směrů. Vyskytuje se ale řada publikací z výzkumů různých aspektů novozélandské společnosti. Důraz se klade spíše na empir. data a na studie o spol. vývoji než na specif. teor. orientaci.

Z celé řady spisů stojí za zmínku: D. Pearson: Johnsonville – výzkum předměstí, uveřejněný v r. 1980, a P. Spoonley: Racism and Ethnicity z r. 1988, týkající se citlivé otázky etnických vztahů. V r. 1960 vznikla Sociological Association of Australia and New Zealand (SAANZ), která každoročně pořádá konference a od r. 1965 vydává časopis Australian and New Zealand Journal of Sociology (ANZJS), 3 čísla ročně. Ač většina příspěvků pochází z Austrálie, slouží tento časopis také početně mnohem menší s.N.Z.. V r. l97l vznikla autonomní New Zealand Sociological Association v rámci dříve zmíněné SAANZ, ale v r. 1939 se SAANZ rozdělila na Australian Sociological Association, která převzala vydávání časopisu ANZJS, a na Sociological Association of Aotearoa (New Zealand) (Aotearoa je maorský název pro Nový Zéland), krátce SAA, která má dnes 140 členů, z nichž přibližně třetina vyučuje s-gii na univerzitách. SAA zdůrazňuje v pracovním programu bikulturalismus s odvoláním na Treaty of Waitangi, tedy hist. smlouvu mezi původními maorskými kmeny a brit. vládou uzavřenou v r. 1840 a později porušenou mocí Pakeha. A tak se s.N.Z. osamostatňuje a zároveň zájmem o maorskou kulturu (Maoritanga) se dále sbližuje se soc. antropologií.

sociology of New Zeland sociologie de Nouvelle-Zélande neuseeländische Soziologie sociologia della Nuova Zelanda

Literatura: Social Sciences in Asia and the Pacific. UNESCO 1984; Sociology and Social Anthropology in Asia and the Pacific. Paris 1985.

Charles Mark