Cyklus rodinný

cyklus rodinný – (z lat. cyclus, to z řec. kyklos = kruh, pravidelně se opakující změna) – rozmezí existence rodiny naplněné posloupností a vazbou podstatných rodinných událostí a z toho vyplývajících situací a změn, kterým se rodina musí přizpůsobit, má-li úspěšně fungovat, naplňovat cíle jednotlivých svých členů i cíle společenské. C.r. je vymezen délkou existence rodiny, nikoliv jednotlivce, který se může účastnit více c.r. podle toho, v kolika rodinách během svého života žije. Ale jeho individ. životní cyklus začíná význ. rodinnou událostí, narozením, a končí smrtí, která také často výrazně ovlivňuje existenci rodiny. Tyto úvodní a konečné demografické události lidského života se svou biol. determinací vymykají možnostem lidského působení, i když ne úplně. Zanedbatelné není, že člověk doby paleolitické se dožil v průměru 19,9 let, člověk středověký 28,1 let a současný 70 let. Délka a možnosti naplnění životního cyklu i c.r. se tedy nesporně změnily díky celkovému kult. a civilizačnímu vývoji. V podmínkách dávné, málo diferencované společnosti se jednotlivá stadia c.r., tak jak je dnes chápeme, nemohla vůbec rozvinout. Za svůj krátký život lidé nestačili zplodit více dětí, ani se jim nemohli dostatečně věnovat, nedovedli je často ani k dospělosti. I možnosti rozchodu párů byly menší, lidé absolvovali méně c.r., neobjevovaly se problémy nechtěného osamělého života. Rozhodující byl prostor a čas nekompromisně určený narozením, které uvozovalo vstup do jednoho c.r., dosažením fyzické dospělosti, které bylo přesně stanoveno a znamenalo začátek dalšího c.r., a končící smrtí, která znamenala výstup z c.r. nebo jeho ukončení. Dnes je fázování c.r. podle význ. událostí velmi četné a variabilní. Význ. roli může v životě jednotlivé rodiny sehrát událost zcela náhodná, která se při pohledu zvnějšku jeví jako okrajová, nedůležitá. Délka i průběh jednotlivých konkrétních c.r. závisí na věkové struktuře rodiny a na dalších biol. a soc. předpokladech jejích členů i na jejich individ. pohnutkách identifikace s rodinnými rolemi, přijetí obecně očekávaných vzorů chování a vykonávání tomu odpovídajících aktivit.

Mezi význ. mezníky c.r. se většinou zařazuje: uzavření manželství (jako obvyklý nutný předstupeň či začátek c.r.), přerušení ekon. aktivity ženy z důvodů gravidity, narození prvního dítěte (jako faktický počátek c.r.) a pak každého dalšího dítěte, vstupy dětí do školního zařízení, jejich ukončení povinné školní docházky, rozhodnutí o jejich profesi nebo dalším studiu, ukončení vyučení nebo studia dětí, ukončení reprodukčního cyklu rodiny, event. návrat ženy do zaměstnání, odchody dětí z rodiny, příp. jejich návraty k rodičům jako dospělých členů rodiny, postupný odchod partnerů do důchodu, počátek jejich soužití již bez dětí, smrt jednoho z partnerů, počátek života zbývajícího partnera o samotě nebo v jiné rodině (což se de facto nachází již mimo popsaný c.r.). Takto bývá členěn běžný úplný c.r. spojený s existencí jedné rodiny, kterou zakládá jeden manželský pár. Tradičním ukončením takového c.r. je buď smrt jednoho z partnerů, nebo odchod (smrt) posledního z dětí. Zbytek rodiny (příp. tzv. neúplná rodina) může jakoby dožívat původní cyklus (např. osamělá matka dovede děti do stadia dospělosti a jejich odchodu z domova), anebo může začít nový c.r. – nejčastěji novým sňatkem ovdovělého partnera. Obdobná situace jako po ovdovění vzniká po rozvodu. Jsou to analogické mezníky c.r., ale rozvod většinou přeruší c.r. v ranější fázi jeho naplnění a (jak ukazují statistiky) velmi často následuje otevření c.r. s novým partnerem. V tomto novém smyslu ale často „dobíhá“ cyklus původní, vázaný na přetrvávající část rodiny. Některé body c.r. jsou dány legislativně a rodina je musí respektovat. Jsou to např. stanovené hranice dospělosti, začátku a konce povinné školní docházky, odchodu do důchodu apod. (konkrétní hranice se mohou ovšem značně lišit v jednotlivých zemích, a to v těch, které řadíme k jedné kultuře).

Pojem c.r. je používán řadou spol. věd (s-gií, psychologií, demografií, historií aj.), je ovšem pouze gnoseologickou abstrakcí, zjednodušující specif. rysy jednotlivých rodin. Podle c.r. se vytvářejí typologie rodiny. Nejčastěji používaná vypadá asi takto: 1. rodina před narozením prvního dítěte, resp. fáze bezdětného manželství s otevřenou možností i očekáváním narození dětí; 2. rodina v období, kdy jsou všechny děti mladší 10 let; 3. rodina ve fázi, kdy část dětí je mladší a část starší 10 let; 4. stadium rodiny, kdy jsou již všechny děti starší 10 let; 5. stadium postupného odchodu dětí z rodiny (kdy ženě bývá 40–45 let, dnes i mnohem méně z důvodu nižšího počtu dětí v rodině a časného ukončení reprodukčního cyklu); 6. stadium „zbytkové rodiny“, kdy buď jeden z partnerů již nežije nebo všechny děti žijí mimo svou orientační rodinu. Podobné typologie opodstatňuje zjištění, že chování jednotlivých rodin je v mnoha ohledech překvapivě shodné. Podle demogr. statistiky se příliš neliší ani věk uzavírání prvního i dalších manželství, ani průměrný věk matky při narození prvního dítěte, intervaly mezi narozením dalších dětí, věková hranice a délka trvání manželství od chvíle, kdy končí reprodukční proces v rodině, doba trvání manželství před příp. rozvodem, tendence k uzavírání nových sňatků po rozvodech v určitém věku apod. Ve vývoji jednotlivých zemí existují ovšem rozdíly (např. v průměrném sňatkovém věku, v odkladu narození prvních dětí nebo v „baby boomu“ atd.). Výzkumy také prokázaly, že velmi důležité pro fázování c.r. jsou vnější podmínky rodinného života, dané celkovým polit., ekon., spol., resp. kult. vývojem. C.r. se jeví jako výsledek působení mnoha, často i neočekávaných vnitřních i vnějších faktorů (viz též politika rodinná). Proto se v rámci s-gie touto kategorií zabývá nejen sociologie rodiny, ale i výzkumy soc. struktury, životního způsobu, volného času, soc. rolí, spol. a kult. změny, mezilidské komunikace apod.

family life cycle cycle de famille Familienzyklus ciclo di famiglia

Literatura: viz cyklus životní, rodina.

Vlasta Fišerová