Otázka cikánská (MSgS)

otázka cikánská (MSgS) . Značná část cikánského obyvatelstva se liší podstatně způsobem života i kulturní a společenskou úrovní od ostatního obyvatelstva, mezi nímž žije bud rozptýleně, nebo v menších kompaktních celcích. Cikáni, kteří pocházejí z Indie, žijí dnes na celém světě. Do Evropy a severní Afriky migrují postupně od 10. do 15. století, do ostatních světadílů až v století minulém. S ostatním obyvatelstvem se v důsledku odlišného způsobu života mísí jen ojediněle a zůstávají vzdor několikasetletému soužití zachováni jako poměrně čistý antropologický typ. Část z nich používá dosud vlastního jazyka, rozpadajícího se na četná nářečí. Nikdy nedošlo ke konstituování cikánštiny jako jazyka spisovného. Studie o cikánském jazyce nejsou psány Cikány samotnými, ale cikánology různých národností.

Cikáni dodnes tvoří zvláštní společenskou skupinu, odlišnou etnicky, odlišnou i průběhem třídních a sociálních procesů, která v důsledku svérázné izolace od ostatní společnosti i vlivem po staletí trvajícího pronásledování Cikánů zaostala ve společenském vývoji. Zvláštnost vývojových podmínek způsobila, že nikde nedošlo ke konstituování Cikánů v národnost nebo národ.

Značná část Cikánů žije dosud kočovným způsobem života, jenom v ČSSR, kde byla přijata řada sociálních opatření, kočovný nebo polokočovný způsob života se v současnosti vyskytuje jen ojediněle. Hlavním problémem a podstatou v cikánské otázce není určitá jazyková odlišnost, ani odlišné etnické prvky, ale především způsob života Cikánů, jejich sociální postavení a z něho plynoucí kulturní a společenská zaostalost.

Hlavní cestou k řešení cikánské otázky je společenská asimilace a překonání zaostalých forem způsobu života. Cikánská otázka je především otázkou sociální v nejširším slova smyslu. Etnické prvky cikánského společenství jsou druhořadé. Tendence — občas se vyskytující — vytvářet uměle z cikánské otázky především národnostní problém není cestou k překonání zaostalého způsobu života, jehož některé projevy mají kořeny až v prvobytné společnosti. (Některé rysy v rodinných vztazích, zvyky, pověrčivost, některé projevy náboženského cítění.)

V ČSSR byla v minulých patnácti letech přijata řada opatření k společenské převýchově občanů cikánského původu. Jedním z nejdůležitějších je usnesení ÚV KSČ z roku 1958. Proces sociální asimilace cikánského společenství je zaměřen především těmito směry: 1) zapojení Cikánů do trvalého pracovního poměru a zlepšení jejich vztahu k práci; 2) zlepšení bytové kultury Cikánů a likvidace cikánských osad na Slovensku; 3) zlepšení zdravotního stavu cikánského obyvatelstva; 4) vyřešení školní docházky cikánských dětí a likvidace negramotnosti u občanů cikánského původu; 5) překonání společenských přežitků cikánského způsobu života.

Výsledky společenské asimilace jsou zatím jen částečné a v důsledku vysoké natality cikánského obyvatelstva (v současné době jich žije na území ČSSR asi 180 000 a průměr je 6,5 dítěte na rodinu) zůstává cikánská otázka vážným sociálním problémem.

Mnohé jevy v cikánském společenství se vyskytující jsou známé jen prostřednictvím dílčích výzkumů, prováděných především jednotlivci. Komplexní sociologický výzkum mezi cikánským obyvatelstvem nebyl u nás dosud uskutečněn.

Literatura: Baranikov V., Cygány SSSR, Moskva, 1930; Block M., Zigeuner, Leipzig, 1936; Ficowski J., Cyganje Polscy, Warszawa, 1953; Horváthová E., Cigáni na Slovensku, Bratislava, 1964; Jamnická-Smerglová Z., Dějiny našich cigánů, Praha, 1956; Lesný V., Jazyk cikánů v ČSR, Československá vlastivěda, díl Jazyk; Pott A. F., Die Zigeuner in Europa und Asien, Leipzig, 1964 (nezměněné vydání z roku 1844, Halle); Sus J., Cikánská otázka v ČSSR, Praha, 1961; Štampach F., Cikáni v ČSR, Československá vlastivěda, díl Člověk ed: Práca medzi cigánským obyvatelstvom, Bratislava, 1959.

Josef Nováček

---

Viz též heslo Romové ve Velkém sociologickém slovníku (1996)