Romové
Romové – čes. též Cikáni (lidový výraz dnes chápaný pejorativně) – příslušníci etnika árijského původu, hovořícího jazykem blízkým sanskrtu. Jazyk R. není standardizován do podoby spisovného jazyka a prakticky neexistuje ani krásná či odborná literatura psaná v tomto jazyce. Romština není nikde úředním jazykem a jen v omezené míře je jazykem vyučovacím. Tradiční označení R. v různých zemích (Cikáni, Zigeuner, gipsy, Gitanos, Bohémien aj.) vzniklo na základě mylných dohadů o původu R. Nejen v Čechách a na Slovensku bývá spojováno s negativně vnímanými projevy zaostalé části této etnické skupiny (v jednom slovníku z r. 1952 je uvedeno: cikán – příslušník potulného národa, symbol lživosti, zlodějskosti, toulavosti, přeneseně taškář, lhář, podvodník, tulák; slov. „cigániť“ znamená lhát). Již z těchto důvodů je vhodnější používat sebeoznačení této skupiny (Rom, romský, romština apod.). Na III. kongresu Mezinárodní unie Romů r. 1983 bylo toto označení přijato pro všechny skupiny Romů. Romské etnikum není homogenním celkem. Např. na čes. území žijí 3 jeho podskupiny: 1. slovenští R.; 2. maďarští R. (jsou nejpočetnější a tradičně usedlí); 3. olašští R. (do r. 1958 kočovní, odlišní etnograficky i antropol.). Většina tzv. čes. a moravských R. byla vyvražděna za 2. svět. války a skupinu něm. R. (Sintů) zastupuje na čes. území pouze několik rodin. R. do Čech přišli ze sev. Indie v 9.–11. st., ale ve větším počtu se objevili až počátkem 15. st. Jejich způsob života budil často nelibost okolní společnosti svou odlišností. Nedlouho po svém příchodu začali být R. pronásledováni a perzekvováni. To vedlo k jejich izolaci a u části z nich k parazitnímu způsobu života (věštění, hadačství, drobné krádeže). Část R. se v průběhu let usazovala (většinou se však neasimilovala), část dále kočovala. Ve 20. st. v některých, zvl. tzv. social. zemích byli R. víceméně násilně usazováni, jinde, zvl. v zemích záp. Evropy, dodnes kočují.
Dnes se R. na mezinár. úrovni jeví jako etnikum, jehož jazyk a kultura jsou ohroženy. Zvl. zájem o romskou otázku projevuje Indie jako pravlast R. Podle odhadů žije ve světě asi 5 mil. R., z toho v Evropě asi 2 mil. Jejich soc.-ekon. postavení je většinou na nižší úrovni než u ostatního obyv. Až na výjimky nejsou asimilováni, mají charakter víceméně izolovaných menšin, projevují ale nadnár. soudržnost. Předsudky vůči R. mnohdy (i v českých zemích) nabývají charakteru rasismu. V některých zemích mají R. statut národnosti nebo malého národa (např. ve státech bývalého SSSR, v bývalé Jugoslávii i v některých záp. státech), jinde nejsou po této stránce uznáváni ani vykazováni (např. v Bulharsku, Rumunsku). Při posledním sčítání lidu v r. 1991 měli Romové možnost přihlásit se k romské národnosti. Využilo ji 33 489 Romů v ČR, což je asi desetina odhadovaného počtu Romů na území naší republiky. Na teor. úrovni dlouhá léta probíhají diskuse o tom, zda R. jsou etnikem, národem či národností. Zvláštnosti R. se projevují v jejich demogr. struktuře, populačním vývoji, v systému hodnot a norem, v životním stylu. Specif. je struktura a funkce romské rodiny. Pod tímto pojmem je vždy míněna širší rodina – „velkorodina“. Rodinné a rodové vztahy (viz rod) mají pro R. stále velký význam. Pro romskou nukleární rodinu je typický vysoký počet dětí, nižší věk při začátku reprodukce, vyšší stabilita rodiny, nízký počet rozvodů a přetrvávající patriarchální a částečně patrilokální vztahy v rodině (viz patriarchát, patrilokalita).
Od ostatního obyv. se R. výrazně odlišují: a) převahou ekon. činných osob v nekvalifikovaných děl. profesích, b) velmi nízkou vzdělanostní úrovní s mizivým zastoupením středoškolského a vysokoškolského vzdělání, c) demografickým mládím populace, způsobeným vyšší úrovní plodnosti, d) nižší nadějí na dožití (na čes. území se koncem 80. l. 20. st. pohybovala na úrovni ostatního obyv. z 30. l. 20. st., resp. na současné úrovni rozvojových zemí), e) horším zdravotním stavem populace (zejm. vyšším výskytem invalidity a kojenecké úmrtnosti), f) nižší ekon. aktivitou mužů i žen, která je zčásti způsobena jinak definovaným životním stylem, standardem a aspiracemi, zčásti obtížnějším zapojením do pracovního procesu většinové populace díky bariérám vzdělanostním, kvalifikačním a kult. Romskou problematikou se zabývá svým způsobem řada oborů: lingvistika, historie, etnografie a etnologie, s-gie, demografie. Formuje se i specif. věd. disciplína romistika. Tradiční s-gickou výzk. oblastí jsou soc. podmínky života R. a jejich životní styl, schopnost asimilace apod. Nověji se zdůrazňuje problém jejich sebeurčení, polit. aktivity. V postkomunistických čes. a slov. zemích se problém R. vyhrotil i polit. a tzv. romská otázka se stala značně aktuální.
Romanies, Gypsies Romanos Roma zingari, Rom
Literatura: Nečas, C.: Společenská problematika Romů v minulosti a přítomnosti. Brno 1991.
Viz též heslo otázka cikánská v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)