Ikonosféra

ikonosféra – (z řec. eikon = obraz; sfaira = koule) – termín sloužící k označení a interpretaci té části reality, která je lidským subjektem vnímána a osvojována vizuálně. Jde o pojem konstituovaný a využívaný především v polit. teorii a historii, v s-gii umění, v s-gii kultury a v kult. antropologii. Vizuálně vnímaná fakta, jevy a procesy, souhrnně označované jako obrazy, se vždy spojují s určitými hist. událostmi. V tomto kontextu jsou subjektem (individuem, skupinou, třídou apod.) pořádány, strukturovány a hierarchizovány, tj. formovány do i. jako relativně autonomního systému. I. tedy představuje uspořádanou vizuální představu reality, hist., sociokult. a biol. podmíněný model světa, plnící řadu funkcí: adaptační, poznávací, normotvornou, rozvojovou apod. Tato představa je proměnlivá: a) aktuálně (v rámci vnitřního vývoje stávajícího sociokulturního systému a ontogenetického rozvoje lidské osobnosti), b) hist. (v rámci střídání sociokult. systémů), c) přír. (v souvislosti s nezvratnými změnami přír. a biol. charakteru), d) cyklicky (tzn. že objektivní změny a stavy se opakují periodicky).

Zatímco nositelem kontinuity i. je především podsystém „obrazu“, nositelem diskontinuity je podsystém událostí. Z hlediska poznání lze v i. rozlišit 3 zákl. dimenze: objektivní (zákonitosti a procesy objektivní povahy), subjektivní (konkrétní lidská zkušenost a individ. výklad) a formální (vnitřní skladba i., znaky, pojmy, symboly a kategorie v ní obsažené). Zákl. metody věd. zkoumání i.: strukturální (vztahuje se k synchronnosti i.) a logicko-hist. (vztahuje se k diachronnosti i.). Nejkoncentrovanější podoby nabývá i. v umění, které je z daného hlediska nejucelenějším systémem znaků, symbolů, obrazů, stereotypů, ale i změn. V souvislosti s výzkumem umění se konstituovaly 3 relativně samostatné „jazykové systémy“, které lze uplatnit při výzkumu i. jako celku umění nadřazenému: 1. systém kritiky neboli metajazyk obrazového jazyka (kodifikace zákl. znaků a kategorií vizuality, analýza výrazových prostředků, popis struktury apod.); 2. systém metakritiky (rekonstrukce a interpretace uměl. a ikonosférických kódů, klasifikace stylů, hodnotící kategorie, analýza uměl. a s nimi souvisejících mimouměl. procesů); 3. metodol.-reflexivní systém (logická kontrola interpretačních přístupů k i., analýza jejího významu, pojmového aparátu). Věd. poznávání a výklad hist. proměn a aktuálního stavu i. jsou využívány především k analýze hist. bytí člověka a společnosti, sociokult. zákonitostí ontogenetického a fylogenetického vývoje lidstva.

iconosphere iconosphère Ikonosphäre iconosfera

Literatura: Porebski, M.: Ikonosfera. Warszawa 1972.

Martin Matějů