Interference jazyková

interference jazyková – (z lat. interferre = vnášet něco, křížit) – vzájemné prolínání různých jazykových jevů, např. pronikání nespisovných tvarů do spisovných projevů („dobrej“ místo „dobrý“, platit „penězma“ místo „penězi“, „utýct“ místo „utéci“ apod.), prvků nářečí do spisovných projevů, přičemž může jít o nářeční přízvuk, výslovnost jednotlivých hlásek, ale i o vzájemné pronikání nářečních tvarů a slov (viz též dialektologie), pronikání prvků tzv. profesionálních jazyků (slangů) do běžného i spisovného jazyka apod. Interference hláskových systémů se běžně uplatňuje při přejímání cizích slov, která se podle stupně svého zdomácnění přizpůsobují hláskám přejímajícího jazyka, ale jejichž hláskový sklad přesto naznačuje, že jde o slovo cizí – např. v češtině jsou hláskovými příznaky cizosti slova samohláskové začátky slov na a-, e-, i- (absolutní, energický, inženýr aj.). Interference jazykového systému (hláskového, tvaroslovného, syntaktického) mateřského jazyka může být rušivým prvkem při zvládání cizího jazyka. I.j. je průvodním jevem akulturace, difúze kult. prvků z jednoho kult. a soc. prostředí do jiného a její vyšší míra svědčí o otevřenosti kult. a soc. systémů. Někdy je výsledkem záměrné kultivace, zejm. když jde o vnášení prvků spisovného jazyka do běžného jazyka. S-gicky lze pomocí zkoumání i.j. zjišťovat míru soc. distance, přizpůsobivosti, sbližování.

linguistic interference interférence linguistique sprachliche Interferenz interferenza linguistica

Literatura: Mluvnice češtiny, I–III. Praha 1986, 1987.

Jiřina Hůrková