Izolace sociální: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Černoušek Michal|Michal Černoušek]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Černoušek Michal]] | [[Kategorie:Aut: Černoušek Michal]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]] | [[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:02
izolace sociální – mnohovýznamový pojem, který vedle prvního, samozřejmého významu absence soc. kontaktů, interpersonálních vztahů, má spec. významy v rámci hlubinné psychologie. I.s. je vědomé a záměrné vyčlenění jedince ze společnosti, např. rituálem vyobcování, který v některých společnostech nahrazoval trest smrti, za těžká provinění proti pravidlům a zákonům (viz též ostrakismus). I.s. motivovaná subjektivně se týká strachu a úzkosti z mezilidských kontaktů, odporu a nechuti k vytváření interpersonálních relací, je to závažný psychopatologický projev. K i.s. vedou dlouhodobé soc. deprivace a citové deprivace v kritických obdobích dospívání (nejznámější je příklad „vlčích dětí“ – Kamaly a Amaly – v Indii, vychovaných vlčí smečkou v džungli; obě sestry setrvaly po celý zbytek života v totální i.s.). V psychoanalýze je i.s. obranným mechanismem, podobným vytěsnění: jedná se o vytlačování nepříjemně prožívaných obsahů z vědomí při uchovávání jejich ideační formy. I.s. jako častý obranný mechanismus při rozvoji nutkavé neurózy spočívá v oddělení afektu od příslušného objektu. V praktickém prožívání to vypadá tak, že člověk prožívá neodpovídající emoce tam, kde je prožívat nemá. Podle C. G. Junga spočívá i.s. v totálním pocitu osamění a odcizení, vyvolaném invazí obsahů kolekt. nevědomí do vědomě udržované rovnováhy psychiky.
social isolation isolement social soziale Isolierung isolamento sociale