Krize rodiny

krize rodiny – nejčastěji je chápána jako stále častější selhávání rodiny v plnění jejích tradičních funkcí. K.r. je proces, ve kterém se rodina jako spol. instituce „vzdává“ svých výlučných činností a přenechává je jiným institucím, resp. státu. Kořeny k.r. se většinou hledají v době, kdy tradiční rodinná domácnost jako do značné míry nezávislá spol. jednotka vybavená značnou mocí nad svými členy začíná pozbývat své výlučné soběstačné postavení a je stále více regulována státem. Tzv. transformace rodinných funkcí, kterou J. Keller (1992) výstižně nazývá „sociálním vyvlastněním rodiny“, začíná již ve feudálním státě. Rodina se mění z ekon. výrobní jednotky na jednotku spotřební, ztrácí moc nad výchovou svých dětí i kontrolu nad chováním svých členů, slábne její schopnost poskytnout citové zázemí a pocit jistoty atd. Objevila se teorie shody mezi potřebami moderní rodiny a moderního průmyslu, ale zároveň bylo ukázáno, že vzory rodinného chování odpovídající industrializaci se uplatňovaly už před převzetím vzorů industrializace (W. J. Goode, 1966). K.r. bývá také často chápána jako morální úpadek rodinných vztahů, vyplývající z celkového morálního úpadku společnosti i z negativních změn osobnostních vlastností jednotlivců.

Za význ. projev k.r. je považován růst rozvodovosti. To je zjednodušené vidění, které nebere v úvahu to, že vývoj rodiny je součástí vývoje moderní společnosti, ve kterém se mj. mění potřeba i pojetí stability, nároky na mezilidské vztahy, restrukturují se hodnotové orientace. W. E. Moore upozorňuje, že univerzalita soc. diferenciací vylučuje přesnou uniformitu rodinných pozic. To činí z rodiny výhodný i nevýhodný faktor života každého jednotlivce, který je spojen stále s možnou změnou, resp. obměnou jeho postojů k rodině. Usilovat o stabilitu rodiny v moderní společnosti se z jistého úhlu pohledu jeví jako pošetilost, protože rodina je pro jednotlice přitažlivá nejen možnostmi seberealizace, které mu nabízí, ale i tím, že mu jako jedna z mála institucí poskytuje možnost volby, kterou může do jisté míry popřít uniformitu svého života. Hrozba k.r. je zpochybněna i tím, že nové tendence ve vývoji rodiny, zejm. v posledních 50 letech, naznačují její značnou schopnost nejen přežít, ale udržet si důležitou roli ve spol. životě i přes ztrátu některých funkcí, zejm. při prokazatelném omezování vlivu příbuzenství. Jak naznačují všechny výzkumy hodnotových orientací, jsou soukromé cíle směrovány do rodiny navzdory tomu, že zanikají. Je otázkou, zda snahy zakládat nové a nové rodiny jsou příznakem k.r. nebo ukazují naopak daleko hlubší typ stability této instituce.

crisis of family crise de la famille Krise der Familie crisi della famiglia

Literatura: viz rodina, vztahy rodinné.

Vlasta Fišerová