Renta

renta – (z fr. rente = důchod, renta, to z lat. reddere = znovu dávat) – v obecném smyslu pevný důchod trvale plynoucí z nějakého vlastnického titulu. Jeho ekon. základem je přebytek výnosu nad jeho obvykou úroveň, který vyplývá ze zvl. postavení nebo vlastností výnosového zdroje. R. může mít různé podoby: pozemkové r. (důchod pozemkových vlastníků), státní r. (důchod ze státních půjček či obligací), r. z pojištění apod. Hist. původní formou je pozemková r. Za feudalismu šlo o feudální r., kterou si přivlastňoval feudální vlastník jednak z titulu vlastnictví půdy, jednak z titulu osobní závislosti rolníka. Měla 3 vývojové typy: r. v úkonech, tj. robotu, naturální r., peněžní r. Fyziokratismus viděl ekon. základ pozemkové r. v půdě jako takové. Z každé půdy plyne r. James Anderson a T. R. Malthus spatřují ekon. základ pozemkové r. pouze v úrodnějších a vzhledem k odbytištím lépe položených půdách. Teorii pozemkové r. dále rozpracovali D. Ricardo a K. Marx. Pozemková r. vzniká v důsledku omezeného půdního fondu a z toho vyplývající nutnosti obdělávat půdy různé bonity a polohy. Je dána úsporou výrobních nákladů zemědělských podniků hospodařících na lepších půdách. Jde o tzv. diferenciální r., což je druh mimořádného zisku. „Diferenciální renta I“ je výrazem přír. a polohových rozdílů, „diferenciální renta II“ vyplývá z dodatečných kapitálových vkladů do půdy, které zesilují její přirozené diferenciační vlastnosti. V podobném duchu lze potom hovořit o důlní, stavební, lesní či jiné r. V poslední době se princip diferenciální renty přenáší i do jiných oblastí. Můžeme hovořit o r. plynoucí z vyššího tvůrčího potenciálu jednotlivých zemí, o r., jejímž zdrojem je neznečištěné či méně znečištěné životní prostředí apod.

rente rente Rente rendita

Zdeněk Lamser