Psychiatrie

psychiatrie – (z řec. psýché = duše, iatreia = lékařství) – lékařský obor zabývající se širokou paletou nemocí označovaných jako duševní choroby, i když symptomy těchto onemocnění mohou být tělesné i psych. a velmi často psychosomatické. Náplní p. je: 1. rozpoznávání duševních nemocí; 2. diagnostický proces; 3. terapie duševních chorob; 4. rehabilitace a resocializace nemocných, tzn. umožnění jejich plnohodnotného návratu do společnosti. Rozpoznáváme p. nemocniční péče a p. extramurální, ambulatorní. Klasickou institucí p. je psychiatrická léčebna buď otevřeného, nebo zavřeného typu. Prošla složitou historií od starověkých asklépií přes klášterní ošetřování duševně nemocných a korporativní péči o ně ve středověku až k prvním „špitálům“ obecného zaměření. Je to vývoj od azylové struktury až k současnému typu léčeben, postavených na „osvobození duševně nemocných z temnic a okovů“ (provedl to r. 1793 Philippe Pinel a brzy to bylo ověnčeno legendou, neodpovídající plně hist. skutečnosti). Dnes se p. dělí na několik zákl. podoborů, zaměření: 1. P. biol. vychází z předpokladu, že duševní poruchy jsou výhradně chorobami mozku. Není-li dnes možné anatomicky lokalizovat jednotlivé duševní choroby v cerebrálních strukturách, stane se tak v blízké budoucnosti. Tak zní kýžené diktum přísně somaticky orientované p., které rozpracoval v minulém st. W. Griessinger. Biol. p., nazývaná též „organickým směrem“, volí nejčastěji terapeutické zásahy ve formě psychofarmakologické intervence (např. trankvilizátory, antidepresiva, anxiolytika, sedativa), šokové terapie (elektrošoky, inzulínové šoky), režimovou léčbu a pracovní terapii. 2. Opačný psychol. trend vychází ze skutečnosti, že duševní poruchy jsou způsobené patogenním procesem ontogeneze a patogenní strukturou mezilidských formativních vztahů, především uvnitř rodiny při formování budoucího člověka. Tento směr využívá k terapii především psychol. intervence, a to nejčastěji ve formě různých psychoterapií, individ. i skupinových. Oba směry se ovšem prolínají v každodenní praxi psychiatra, který přihlíží k psychol. a soc. patogenním vlivům a ordinuje psychofarmaka, aby vyrovnal rozrušenou somatickou rovnováhu, která působí i psych. rozklady. P. se dále rozlišuje podle spec. zaměřenosti: a) forensní p. se zabývá problematikou příčetnosti v posuzování kvalit trestných činů; b) průmyslová p. zkoumá adaptaci lidí na pracovní procesy, počínaje stanovením optimálních osobnostních faktorů přes detekci psychiatrického problému v zaměstnání až k povšechné rehabilitaci; c) sociální psychiatrie zkoumá spol. rozměry a determinanty duševních chorob; d) dětská p. bere v úvahu odlišné determinanty, z nichž povstává dětská psychopatologie i spec. terapeutické formy, až po tzv. rodinnou terapii.

psychiatry psychiatrie Psychiatrie psichiatria

Literatura: Mysliveček, Z.: Obecná a speciální psychiatrie. Praha 1961; viz též psychiatrie sociální.

Michal Černoušek

---

Viz též heslo společnost technokratická v Petruskových Společnostech (2006)