Dynamika skupinová

dynamika skupinová – (z řec. dynamis = síla) – soubor procesů probíhajících ve společenských skupinách v průběhu jejich vzniku a trvání. Klasické teorie (např. B. W. Tuckmanova) soudí, že skupiny procházejí vývojem ve formě několikafázové monotónní unitární posloupnosti jako nezvratné progrese: vyššího stupně nemohou dosáhnout, aniž by absolvovaly stadium nižší. Vývoj je pojímán jako pohyb kupředu, přičemž se vychází z předpokladu, že každá skupina bude procházet toutéž sekvencí. Nejznámější je rozlišování 5 fází. 1. Ve fázi formativní anebo také orientační skupina definuje úlohu, před niž je postavena, a pokouší se formulovat zákl. interpersonální vzorce. 2. Ve fázi redefiniční dochází po zformování k redefinici skupiny, bouřlivému a konfliktnímu období, které pramení z různých pohledů, očekávání a zájmů i informačního šumu. 3. Ve fázi koordinační nebo také normativní dochází k rozvoji skup. koheze a identifikace členů. Vyvíjí se obecně uznávaný soubor očekávání a konstituuje se přijatelný způsob soc. komunikace. 4. Ve fázi výkonné je skupina připravena plnit to, co se od ní očekává. Respektuje diferenciaci jak ve směru vertikálním, tj. vztahy nadřízenosti a podřízenosti, tak i horizontálním, tj. odlišnosti v povaze přínosu jednotlivých členů společnému účelu. Význ. je skutečnost, že skupina, která úspěšně dosáhne této fáze, bývá současně v harmonickém stavu se svým okolím, se širší organizací, v jejímž rámci působí. 5. Ve fázi terminační pak skupina po splnění svého úkolu zaniká.

Alternativní modely (A. Touraine, C. J. G. Gersicková) vycházejí z výsledku pozorování, že „životní dráhy“ skupin se neodvíjely podle scénáře předvídaného tradiční teorií; posloupnosti činností se v jednotlivých skupinách liší a navíc mnohé činnosti, které by podle teorie měly probíhat sekvenčně, se dělí simultánně nebo i reverzně. Skupiny v tomto modelu nezačínají svou činnost obdobím otevřeného hledání variant. Ihned po svém vytvoření zaujímají ke své úloze vysoce specif. přístup, v němž setrvávají do určitého časového bodu. Poté procházejí zásadním zlomem, charakterizovaným koncentrovanou erupcí změn, kdy opouštějí dřívější postupy, nově definují svůj vztah k okolí, začínají se nově dívat na předmět svého zájmu a zaznamenávají dramatický pokrok v jeho řešení. Události tohoto krátkého zlomového období, především různé interakce s okolím, ovlivňují zásadním způsobem směr, jímž pak skupiny dále pokračují ve své práci. Startují další periodu inerce, v níž plní svoje úlohy v souladu s plány vytvořenými v okamžiku proměny. Zvl. zajímavé bylo zjištění, že ve skupinách nastává zlom ve stejném bodě – přesně v polovině mezi datem vzniku a oficiálním termínem odevzdání úkolu. Tento model má spojitost s koncepty přerušovaného ekvilibria (N. Elderedge, J. S. Gould) a omezené racionality Herberta A. Simona.

group dynamics dynamique des groupes Gruppendynamik dinamica di gruppo

Literatura: Bales, R. F.: Interaction Process Analysis: A Method for the Study of Small Groups. Reading 1950; Eldredge, N. – Gould, J. S.: Punctuated Equilibria: An Alternative to Phyletic Gradualism. In: Schöpf, T. J. ed.: Models in Paleobiology. San Francisco 1972; Gersick, C. J. G.: Marking Time: Predictable Transitions in Task Groups. Academy of Management Journal, 32, 1989, č. 2; March, J. – Simon, H. A.: Organizations. New York 1958; Tuckman, B. W. – Jensen, M. A. C.: Stages of Small Groups Development revisited. Group and Organization Studies, 1977, č. 2.

Michal Čakrt