Formace společenskoekonomická (MSgS)

formace společenskoekonomická (MSgS) je jeden z ústředních pojmů Marxova materialistického pojetí dějin, který označuje historický typ společnosti, charakterizovaný určitým specifickým výrobním způsobem se specifickou ekonomickou strukturou a jí odpovídající politickou duchovní a kulturní nadstavbou. V Marxově pojetí každá jednotlivá společenskoekonomická formace vystupuje jako stupeň progresivního vývoje lidstva od počátků třídní společnosti přes asijský, antický, feudální a kapitalistický výrobní způsob. Pojem společenskoekonomická formace se objevuje v Marxově koncepci dějinného vývoje až v pozdější fázi, v raném marxismu se nevyskytuje. Ani v Německé ideologii, která obsahuje první systematickou formulaci materialistického pojetí dějin, Marx ještě nedělí dějinný proces v třídní etapě vývoje podle jednotlivých formací. Tam používá jako základu dělení kategorie „formy vlastnictví“, „formy styků“ nebo v tradici ekonomie a filosofie 18. století a počátků 19. století pojem „občanská společnost“. Pojem společenskoekonomická formace se objevuje u Marxe až v druhé polovině 50. let min. stol. v souvislosti s dalším upřesněním a prohloubením jeho materialistického pojetí dějin vůbec a koncepce dějinné periodizace zvláště. Již v rukopise Grundrisse, který byl publikován až v roce 1939, je jedna část označena Epochen ökonomischer Gesellschaftsformation a ve slavné předmluvě Ke kritice politické ekonomie, která vyšla v roce 1859, je tato formulace: „Zhruba je možno označit asijský, antický, feudální a moderní měšťácký výrobní způsob za progresivní epochy ekonomické společenské formace.“ Ze souvislosti celého textu je zřejmé úzké spojení pojmů výrobní způsob, ekonomická struktura (jako souhrn výrobních vztahů) s pojmem společenskoekonomická formace. Současně je zřejmé, že toto dělení platí v Marxově koncepci jen pro epochu třídní společnosti (viz třídy a třídní boj) neboli civilizace. Odpovídá to Marxově pojetí významných rozdílů mezi epochou třídní společnosti a etapou společnosti předtřídní. Podle Marxe (a rovněž i Engelse) nelze v přesném slova smyslu mluvit o předtřídní etapě vývoje člověka jako o ekonomické formaci. Tuto etapu vývoje považují za období převládajících rodových, přírodních a přirozeně vzniklých společenských vztahů. Používat hledisek striktně ekonomických pro charakteristiku této etapy vývoje nelze. Proto také Marx ani Engels nikde nemluví o prvobytně pospolné ekonomické formaci. Pro označení této etapy vývoje používají termínu pospolitost, společenství, přirozeně podmíněná nebo přirozeně vzniklá (naturwüchsige) společnost, „přírodní fáze dějin“ nebo prvotní či archaická formace. Stejně tak komunismus, který má vystřídat třídní společnost, není v Marxově pojetí jednou z dalších — i když odlišných — ekonomických formací. Je to počátek „pravé“ lidské historie, konec té etapy vývoje, kdy společenský vývoj se podobá přírodním procesům a kdy činnost člověka v oblasti materiální výroby je základem a samoúčelem veškerého vývoje. V komunismu nastává v Marxově pojetí podstatný posun mezi významem říše nutnosti (tj. sféry materiální výroby) a sférou říše svobody, která sice ze sféry nutnosti vyrůstá, na ní spočívá a je jí podmíněna, ale přesto je pravým smyslem a cílem činnost člověka v té oblasti, kde člověk a jeho všestranný vývoj je sám sobě účelem. Pro označení komunistické fáze vývoje používá Marx nejčastěji termínu společnost (pospolitost) sdružených, svobodných výrobců, nikdy ne však pojmu společenskoekonomická formace. Po Marxovi používá pojem společenskoekonomické formace Lenin. Významné oživení zájmu o problematiku společenskoekonomických formací přinesly diskuse v SSSR ve 20. letech a na počátku 30. let v souvislosti s problematikou asijského výrobního způsobu. Po postupném umlčení stoupenců Marxovy koncepce asijského výrobního způsobu zájem o problematiku společenskoekonomické formace slábne. U Stalina se pak již vůbec tento pojem nevyskytuje. Pro své pojetí dějinného procesu používá Stalin jen pojem výrobní způsob a společenský řád. Nepochopil Marxovo odlišné děleni vývoje člověka na tři veliké epochy, kdy jen v období třídní společnosti je možné mluvit o epochách ekonomických společenských formací. Ani oficiální sovětská filosofie období kultu osobnosti nevěnovala velkou pozornost kategorii společenskoekonomické formace — až na jednotlivé výjimky (Konstantinov). Teprve po XX. sjezdu KSSS a po návratu k autentické Marxově koncepci dějinného procesu a jeho periodizace se znovu rozvíjí diskuse o metodologickém významu koncepce asijského výrobního způsobu a znovu se oceňuje teoretický a metodologický význam pojmu společenskoekonomická formace. Pojem společenskoekonomická formace umožňuje:

1. Vyjádřit specifickou odlišnost jedné velké etapy vývoje společnosti od druhé a místo abstraktních úvah o společnosti a pokroku vůbec sledovat vývoj společnosti v rámci určité formace a na základě jejich vývojových progresivních výsledků.
2. Umožňuje jednotný pohled na společenský vývoj různých zemí, které se nacházejí na přibližně stejném stupni rozvoje výroby, vytváří metodologické předpoklady analýzy kvalitativně společných zákonů a rysů vývoje jednotlivých zemí. Pojem společenskoekonomické formace dává kritérium kvalitativní opakovatelnosti vývoje určitých výrobních způsobů s určitou ekonomickou strukturou v nejrůznějších zemích.
3. Proti různým eklektickým koncepcím, které chápou společnost jako sumu nebo souhrn jednotlivých částí, faktorů nebo vztahů, pojem společenskoekonomické formace umožňuje pochopit určitou společnost jako konkrétní totalitu organicky spjatou ve svých jednotlivých částech a souvislostech, jako dynamický a jednotný organismus, který má své vlastní vnitřní zákonitosti vzniku, vývoje a zániku.

Každá společenskoekonomická formace je jednotou určitého stupně vývoje výrobních sil, tomuto stupni vývoje výrobních sil odpovídající ekonomické struktury a současně má své vlastní duchovní, ideologické a kulturní nadstavbové jevy, které jsou neoddělitelnou součástí této formace. Teprve v souhrnu všech částí a vztahů tvoří společenskoekonomická formace živý, dynamický a vnitřně bohatě rozčleněný celek. Každá společenskoekonomická formace je také určitým stupněm vývoje vztahu člověka k přírodě, je určitým stupněm lidské svobody a rozpornou formou rozvoje individua. Pojmu společenskoekonomické formace neodpovídá přesně skutečnost v rámci dané formace. Již Engels upozorňoval, že feudalismus nikdy neodpovídal svému pojmu. V žádné zemi neexistoval nikdy čistý feudalismus nebo čistý kapitalismus, kde by všichni občané byli buď jen nevolníky a feudály, nebo námezdními dělníky a kapitalisty. Když označujeme historickou etapu vývoje jako formaci určitého typu, máme na mysli, že v této formaci převládá určitý výrobní způsob a určitý historický typ výrobních vztahů, který je rozhodující pro celé uspořádání této formace a pro její vnitřní vývoj. Vztah mezi jednotlivými formacemi není a nemůže být přísně formálně chronologický. Základem Marxova řazení formací není absolutní chronologie, nýbrž koncepce zvláštního vnitřního historického času. Jednotlivé formace mohly vznikat prostorově a časově současně, nezávisle na sobě. Přísně vzato, jen mezi feudalismem a kapitalismem je zjistitelná přesná časová a logická posloupnost. Ale asijský, antický a feudální výrobní způsob nemohou být řazeny za sebou jako časově přísně následné. To, co z nich činí jednotlivé stupně progresivního vývoje člověka, není jejich absolutní návaznost časová a historická. Tyto formace jsou progresivními stupni vývoje člověka proto, že jejich vnitřní vývoj znamenal ekonomický a kulturní pokrok v dějinách lidstva a každá z těchto etap přinesla lidstvu určité obohacení a nesporný vzestup. Pojem společenskoekonomické formace pro označení určitého stupně dějin znamená, že nová formace vždy vznikla z vývojových předpokladů, které se uskutečnily ve formaci nižší nebo ještě v rámci rodové společnosti. Ne všechny formace jsou za všech okolností s to vytvořit předpoklady pro přechod k formaci vyšší. Za určitých podmínek se podle Marxe a Engelse ukázal asijský a antický výrobní způsob jako bezvýchodný, jako slepá ulička vývoje.

Literatura: Lenin V. I., Kdo jsou přátelé lidu, Spisy 1, Praha, 1951; Marx K., Engels B., Ke kritice politické ekonomie, Spisy 13, Praha, 1963; Marx K., Grundrisse der Kritik der politischen Ökonomie, Dietz Verlag, Berlin, 1953, str. 375—113.

Eduard Urbánek

---

Viz též heslo formace společenskoekonomická ve Velkém sociologickém slovníku (1996)