Sociografie (MSgS)

sociografie (MSgS). Ačkoli těžiště sociologie je v její „nomotetické“ dimenzi, tj. ve snaze postihnout a vyložit zákonitosti a pravidelnosti společenského života a vývoje, má sociologie i svůj „idiografický“ rozměr, projevující se ve snaze o využití obecných sociologických poznatků na úrovni reprodukce konkrétního. Sociografie je taková orientace sociologického výzkumu, která nepretenduje na formulaci zobecňujících poznatků, nýbrž se snaží o deskripci a explikaci jedinečných sociálních systémů a jejich složek. Sociografie tedy zkoumá společnosti v jejich konkrétní formě, konkrétním historickém a geografickém (časoprostorovém) začlenění na základě pozorovatelných a měřitelných (obvykle zjevných) znaků. Při analýze primitivních společností plní sociografické funkce některé části etnografie a kulturní antropologie, sociografickou dimenzi má také historiografie.

Základní rozdíl mezi sociologií ve vlastním smyslu a její sociografickou složkou je v tom, že v sociografické složce není výrazněji přítomen teoretický moment — sociografie nemá svou vlastní teorii. Na základě této charakteristiky — nepřítomnosti vlastní teoretické složky — přiřazují někteří autoři (např. R. König) k sociografii také výzkum veřejného mínění, který plní podobné sociální funkce jako např. hromadné sdělovací prostředky, je totiž především nástrojem tzv. transparentace („zprůhlednění“) společnosti. Sociografii je blízká také demografie, sociální ekologie atd. Analyzuje-li sociografie prostorové aspekty sociálních systémů či jejich složek, bývá uváděna ve vztah s tzv. sociální morfologií. Smyslem sociologie ve vlastním smyslu je formulace teoretického vědění o společnosti, vysledování zákonitostí a pravidelností jejího pohybu, základní funkcí sociografie je naproti tomu obvykle připravit bázi nějakého praktického zásahu do společnosti. Je proto úzce spjata se sociotechnikou.

Miloslav Petrusek

---

Viz též heslo sociologie ve Velkém sociologickém slovníku (1996)