Empiricismus

empiricismus – (z řec. empeiriea = zkušenost) – v čes. jazykovém prostředí je tento pojem většinou chápán jako vystupňování, krajní poloha empirismu, což v s-gii spočívá v omezení poznávacích metod na kvantitativní techniky sběru informací, v prosazování přesvědčení, že zákl., příp. jediným zdrojem poznání jsou empir. fakta v podobě výzk. údajů, dat. Je to spojeno s odmítáním teorie jako zdroje hypotéz, východiska zkoumání a kumulovaného poznání a také s odmítáním možnosti poznávat složitější spol. procesy. Pojem e. bývá používán v kritické poloze a bývá spojován s am. s-gií 30. a 40. l. 20. st. a se jmény jako G. A. Lundberg, P. F. Lazarsfeld, J. S. Coleman. Rozvoj e. v s-gii je bezprostředně spojován s rozvojem behaviorismu a novopozitivismu (příp. tzv. novoempirismu K. R. Poppera). E. je považován za reakci na předcházející převážně teor. a globalizující charakter s-gie. Obecně se ale přiznává, že přinesl velký rozvoj exaktních metod získávání a analýzy dat, aplikace statist. a matem. metod v s-gii a že empiricistická orientace na dílčí problémy a specif. jevy vyústila do různých sociotech. koncepcí (viz např. výzkumy E. Maya v 30. l.), do koncepcí human relations a do vzniku řady spec. s-gických disciplín (s-gie průmyslu, města, práva atd.). V evrop. s-gii se e. prosadil v mírnější a přechodné podobě až po 2. svět. válce. Jako negativní labelling používala termínu e. nebo termínu „plochý empiricismus“ zejm. marxistická sociologie. V širším s-gickém kontextu se e. značně významově překrývá s přesněji zavedeným a vymezeným termínem abstraktní empiricismus.

empiricism empirisme Empirismus empirismo

František Zich