Kolektiv

kolektiv – (z lat. colligere = spojovat, shromažďovat) – v běžném jazyce označení pro soc. skupinu, v níž převládá dobrá, přátelská atmosféra, dobrá parta, většinou bez dalšího specif. určení; v kontextu marx. ideologie, s-gie a soc. psychologie označení pro specif. skupinu, většinou pracovní, která je charakterizována vysokou výkonností, identifikací se social. systémem a jeho hodnotovou strukturou, je založena na „soudružské spolupráci“, kritice a sebekritice atd. Dříve než byl pojem totálně zideologizován, byly učiněny pokusy definovat k. pomocí pojmů reflexologie V. M. Bechtěreva jako specif. typ sdružování v kolektivistických podmínkách budování socialismu a byla k tomu vypracována dokonce specif. výzk. metodika (B. V. Běljajev, V. A. Artěmov, M. V. Lange). K. byl definován existencí bezprostředních kontaktů, přímé interakce a tzv. celostností, jíž se rozuměla skutečnost, že každé individuum se účastní interakce proto, aby nějakým způsobem ovlivnilo reakci k., nikoliv tedy proto, aby svou individ. reakci připodobnilo individ. reakcím ostatních členů. A. S. Makarenko v souvislosti se svými pedagogickými aktivitami a experimenty nedefinoval k. empir., ale normativně – jako svobodné sdružení pracujících spojené jednotným cílem, činností, organizací, disciplinovaností a odpovědností. Akcent byl položen na to, aby šlo o činnosti tzv. soc. význ. a celospol. prospěšné. K. měl být charakterizován dobrovolným poskytováním pomoci druhému bez předpokladu odměny, tedy nesobeckostí, iniciativou, odpovědností za osudy ostatních členů a zájmem o druhé. Idea k., která původně vycházela z některých solidaristických koncepcí, byla nakonec použita jako nástroj manipulace a kontroly individua ve smyslu známé orwellovské vize. Pokusy revitalizovat původní spontánní kolektivismus raného social. hnutí např. v hnutích brigád kom. (social.) práce skončil v totálním formalismu (viz též iniciativa pracovní). Z hlediska vývoje bývalé čsl. s-gie je nicméně zajímavé, že první větší s-gický výzkum v období po r. 1948 byl proveden právě na téma kolektivismu v brigádách social. práce v souvislosti s uvolněním intelektuální atmosféry po 20. sjezdu KSSS (P. Machonin, V. Rollová, K. Holý, D. Slejška aj.).

Poslední pokus dát pojmu k. teor. a empir. smysl učinili L. I. Umanskij a zejm. A. V. Petrovskij v tzv. stratometrické teorii k. (viz stratometrie). Tato koncepce se teor. odvolávala na Marxovo rozlišení tzv. skutečné a domnělé kolektivity a pokusila se využít metodol. i teor. podněty záp. soc. psychologie. S pádem kom. systému tyto koncepce pozbyly smyslu a dále se nerozvíjejí ani v Rusku.

collective collectivité, équipe Kollektiv collettivo

Literatura: Andrejevová, G. M.: Sociální psychologie. Praha 1984. Brigády socialistické práce a sociální přeměny v naší společnosti. Praha 1963; Makarenko, A. S.: Pedagogičeskaja poema. Moskva 1935; Makarenko, A. S.: Flagi na bašňach. Moskva 1938; Ratnikov, V. P.: Kollektiv kak sociaľnaja obščnosť. Moskva 1978.

Miloslav Petrusek