Metoda biografická

metoda biografická – (z řec. bios = život, grafo = píši) – jedna z analytických metod postavená na studiu a rekonstrukci životopisů neboli biografií. Používá se jak v s-gii, tak v dalších spol. vědách, zejm. v historiografii, demografii a v uměnovědě. Její součástí je metoda autobiografická, která pracuje s autentickými životopisy (life story či life history, příp. life course), velmi blízká jí je metoda genealogická. M.b. vychází z předpokladu, že životopis, ať již rekonstruovaný na základě hist. pramenů badatelem, nebo sestavený samotným respondentem, přináší informace, které jinak nelze získat. Uvádějí se zvláště tyto přednosti m.b.: 1. přesná chronologická lokace jednotlivých událostí (zvl. demogr. událostí, pracovní, polit. kariéry, fází životního cyklu); 2. možnost sledování koincidence profesní, polit., vzdělanostní kariéry a dynamiky rodinného života; 3. identifikace událostí a fakticit, které leží mimo běžné paradigma zjišťování (např. faktů týkajících se změn příslušnosti k náb., polit. či kult. organizacím); 4. větší možnosti propojit analýzu života jednotlivců s životem institucí a organizací (značná část životopisů sleduje velmi podrobně pohyb jedince uvnitř institucí a mezi institucemi); 5. možnost zachycení marginálních, popř. přímo utajovaných oblastí lidského života (historiky sestavené životopisy např. udávají počty nemanželských dětí, trestnou činnost, spolupráci s policií, příslušnost k tajným společnostem – tedy informace, které nejsou ani součástí autobiografií, ani běžných dokumentů o životě respondenta); 6. v případě autobiografií možnost zjistit míru autostylizace, v případě oficiálních životopisů konfrontací se skutečnými fakty odhalit řadu zajímavých souvislostí jak věcných, tak ideol.; 7. lze sledovat vazby jednotlivců na určité území, region, genia loci; 8. lze provést rekonstrukci sociální sítě jednotlivce, resp. jeho zapojení do různých typů soc. sítí.

M.b. je užívána historickou sociologií, ale stále více sílí trend využívat její možnosti i v běžné empir. s-gii. Na specif. využití autobiografií je postavena tzv. biografická sociologie. V tradičním pojetí bývá východiskem pro sestavení životopisu obvykle nějaký běžně dostupný autobiografický náčrt, ať již zpracovaný na základě žádosti badatele, nebo získaný např. z podnikového, školského či policejního archivu. Pro ulehčení strojního zpracování i pro osvěžení paměti je předložen vzor životopisu a metodické pomůcky. Pro ověření a doplnění údajů se využívají archivní materiály, zvl. z matrik a evidence obyv., z podnikových, školských a též policejních archivů. Životopisné údaje jsou dále doplňovány rozhovory se členy rodiny, příbuznými, spolupracovníky, zajímavými údaji z publikované i nepublikované korespondence, z deníků a podobných materiálů. Při sestavování životopisu je třeba věnovat značnou pozornost podchycení osob, s nimiž se jedinec stýká (ať již přátelsky, či jinak), na něž se obrací s různými žádostmi, přáními a sděleními, institucím, s nimiž spolupracuje, hist. událostem, jichž se aktivně zúčastnil. Přesnější modifikace m.b. vyplývá vždy z cíle výzkumu. Může být realizována velmi extenzívním způsobem (zvláště tehdy, je-li cílem představit určitého jedince jako určitý hist. typ), nebo naopak ve velmi zúženém pojetí. Údaje mohou být zpracovávány kvantitativně nebo spíše fenomenologicky, s citem pro jedinečnost detailu i životopisu jako takového. M.b. je jen málo formalizována a standardizována. Při běžné aplikaci dochází k velké ztrátě informace, zvl. jsou-li údaje zpracovávány kvantitativně.

biographic method méthode biographique biographische Methode metodo biografico

Literatura: viz metodologie sociologická, sociologie biografická.

Jiří Linhart