Schéma výkladové: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Potůček, M.'': Problémy povahy a uplatnění výkladových schémat ve společenskovědním poznání. ''Sociologický'' časopis, ''4'', 1981.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Potůček, M.'': Problémy povahy a uplatnění výkladových schémat ve společenskovědním poznání. ''Sociologický'' časopis, ''4'', 1981.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Buriánek Jiří|Jiří Buriánek]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Buriánek Jiří|Jiří Buriánek]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Buriánek Jiří]]
 
[[Kategorie:Aut: Buriánek Jiří]]
 
[[Kategorie:Metodologie/metodologie empirického výzkumu]]
 
[[Kategorie:Metodologie/metodologie empirického výzkumu]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Verze z 11. 12. 2017, 17:03

schéma výkladové – (z řec. schéma = podoba) – zobecněná forma uspořádání, organizace procesu poznání. S.v. je podmíněný výsledek myšlenkové abstrakce, umožňující variantní konkretizaci především specif. propojením analytických a syntetických postupů (viz analýza a syntéza). S.v. je založeno většinou na: a) uchopení jevu jako celku, b) jeho rozčlenění na části s rozlišením jejich důležitosti a funkcí, c) studiu vzájemných vztahů a závislostí těchto částí, d) zpětném složení celku s intencí dosáhnout vyšší úrovně poznání, e) komparaci mezi obdobnými objekty a hledání společných, resp. rozdílných rysů, f) zobecňování získaných poznatků. S.v. se liší od teorie, modelu či konceptuálního schématu (paradigmatu, kategoriální struktury, atd.) menším podílem předmětného zaměření. Od metody se liší tím, že nerozpracovává určitý způsob zkoumání, nevede k pevnému algoritmu operací. Jednotlivé typy s.v. vznikají v návaznosti na tyto typy analýzy: klasifikační, vztahovou (interakční), kauzální, systémovou, dialektickou. S.v. však zahrnuje kromě způsobu analýzy též schéma interpretace výsledků. Max. cílem je ukázat cestu k odhalení podstaty jevu, k nalezení určitého zákona. S.v. stanoví přiměřené proporce deskripce, explanace a predikce. Výklad sám může být atributivní, substanciální, genetický, strukturní, funkcionalistický atd. v návaznosti na gnoseologický přístup. V dnešní s-gii nabývají ve s.v. na významu dynamické formy explanace, umožňující analýzu forem samopohybu, a aktivity aktéra, vymezování cílů a vyhodnocování jejich plnění, anticipaci budoucnosti i nezamýšlených důsledků jednání.

interpretation schema schéma d'interprétation Erklärungsschema schema interpretativo

Literatura: Potůček, M.: Problémy povahy a uplatnění výkladových schémat ve společenskovědním poznání. Sociologický časopis, 4, 1981.

Jiří Buriánek