Socialismus fabiánský

socialismus fabiánský – na postupné reformy orientovaný směr v angl. děl. hnutí. Org. základem s.f. byla Fabiánská společnost vzniklá na přelomu r. 1893 a 1894 z eticky zaměřeného spolku Fellowship of the New Life. Původní program individ. mravního zdokonalení byl nahrazen studiem soc. a polit. reforem. Název společnosti a posléze i s.f. byl odvozen od jména římského konzula Fabia Cunctatora, známého svou vyčkávací taktikou a postupným vyčerpáváním protivníka. Cílem Fabiánské společnosti byla (podle programu z r. 1919) propaganda socialismu, analýza soc., prům., polit. a hosp. poměrů, uplatňování social. zásad v zákonodárství a při reformě státní správy a prezentace výsledků analytických studií. Pozvolný úpadek této činnosti vedl ke vzniku relativně nezávislého New Fabian Research Bureau (1930–1931), které se zaměřilo více studijně. Na bázi předchozích organizací vznikla v r. 1938 Nová fabiánská společnost, vedená B. Webbovou a G. D. H. Colem, která byla rovněž studijně orientována (byla členem labouristické strany a Social. internacionály). V té době nastal značný rozmach hnutí: pobočky vznikaly v Anglii, USA, brit. dominiích a koloniích. Udržely si své postavení elitních studijních organizací i v poválečném období a staly se i školami vedoucích kádrů tradeunionismu a Labour Party. Výzk. centra s.f. zaměřená na studium otázek socialismu, průmyslové demokracie, odborů, družstevnictví a veř. správy vytvořila specif., ale vlivný vzor propojení soc. výzkumu s činností polit. stran a spol. organizací. Analýzy s.f. vycházely z teorie faktorů, z hist. vývoje, ze zkoumání funkcí a morfologie soc. institucí. Klasické období s.f. bylo ukončeno v r. 1949, kdy byly dosavadní zásady přizpůsobeny mechanismu studené války. Dokumenty z té doby byly publikovány pod názvem New Fabian Essays (1953). Fabiánská společnost trvá dosud.

Už v prvních Fabian Essays z r. 1889 S. Webb, G. B. Shaw, B. Webbová a A. Bessantová vyložili svůj názor na polit., hosp., etické, správní a soc. souvislosti socialismu a na jeho místo ve veř. životě. V brožuře Labour and New Social Order z r. 1918 publikoval S. Webb program Labour Party, který požadoval reformu financí, rozšíření samosprávy, znárodnění železnic, elektráren a dolů a demokr. správu průmyslu. Bohatství mělo být použito k veř. blahu. Žádal dále progresivní daň z majetku a stanovení nár. minima, zahrnujícího min. standard v oblasti zdravotní péče, pohodlí a výchovy, který je společnost povinna zajistit každému svému členu. Součástí programu měla být i opatření proti nezaměstnanosti. S.f. se odklonil od dosavadní tradice angl. děl. hnutí, od chartismu, owenismu, marxismu a navázal na dílo H. Spencera, J. S. Milla, J. Benthama a W. S. Jevonse (viz též utilitarismus). I když někteří stoupenci s.f. vážně studovali marxismus (např. G. B. Shaw), lišili se od něho především tím, že odmítali třídní boj a třídní podstatu státu, orientovali se na postupné reformy realizované pomocí státu, celonárodní vlastnictví výrobních prostředků nahrazovali vlastnictvím samosprávných organizací a domnívali se, že děl. hnutí bez vůdců z řad inteligence mnoho nezmůže. Základem činnosti s.f. měla být drobná každodenní práce, vážné studium soc. otázek a infiltrace social. orientovaných politiků blízkých s.f. do vládních a samosprávných struktur. Předpokládali paralelismus průmyslové (hosp.) a polit. revoluce. Důležitým momentem napomáhajícím soc. změně měla být průmyslová demokracie. S.f. poukazoval na změny soc. struktury, v níž stále většího významu nabývali kvalifikovaní dělníci a řídící kádry. Bývá řazen k tzv. katedrovému socialismu. F. Engels jej nazýval municipálním socialismem. Podle V. I. Lenina byl s.f. krajním oportunismem a tvořil ideové zázemí Bernsteinova revizionismu.

Fabian socialism, fabianism socialisme fabien Fabian-Sozialismus socialismo fabiano

Literatura: Cole, G. D. H.: The Fabian Society, Past and Present. 1946; Webb, S. – Webb, B.: Methods of Social Study. London 1932.

Jiří Linhart