Sociologie dramaturgická: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
Řádek 12: Řádek 12:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Goffman, E.'': The Presentation of the Self in Everyday Life. Garden City 1959; ''Goffman, E.'': The Asylums. Garden City 1961; ''Goffman, E.'': Stigma. Englewood Cliffs, N.Y. 1963; ''Goffman, E.'': Interaction Rituals. New York 1967; ''Goffman, E.'': Frame Analysis. New York 1974; ''Goffman, E.'': The Interaction Order. ''American'' Sociological Review, ''48'', 1983, č. 1.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Goffman, E.'': The Presentation of the Self in Everyday Life. Garden City 1959; ''Goffman, E.'': The Asylums. Garden City 1961; ''Goffman, E.'': Stigma. Englewood Cliffs, N.Y. 1963; ''Goffman, E.'': Interaction Rituals. New York 1967; ''Goffman, E.'': Frame Analysis. New York 1974; ''Goffman, E.'': The Interaction Order. ''American'' Sociological Review, ''48'', 1983, č. 1.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Verze z 11. 12. 2017, 17:03

sociologie dramaturgická – (z řec. drama = děj, to z drao = jednám) – 1. v obecném slova smyslu s-gická perspektiva, která přenáší z běžného a teatrologického jazyka do s-gie metaforu, že život je divadlo, a využívá celou teatrologickou metaforiku (scéna, předscéna, režie, dramaturg, dramaturgie, role, hra, výkon, prezentace, divák, aplaus, uznání, dění za scénou, kulisy, rekvizity atd.) k popisu soc. situací; 2. ve specif. významu s-gická koncepce poprvé navržená Ervingem Goffmanem v implicitní polemice s tehdy převládajícími paradigmaty – parsonsovským strukturalismem a lazarsfeldovským empirismem. Goffman vycházel ze dvou zákl. zdrojů, z tradice am. symbolického interakcionismu G. H. Meada a ze studia Durkheimovy analýzy rituálů v elementárních formách náb. života. Goffman vzal metaforu o soc. roli, kterou do s-gie zavedl R. Linton, a přenesl ji zpět na jeviště, na scénu, tzn. že analýzu chování v roli začlenil do celého kontextu teatrální metaforiky. Východiskem zkoumání je sociální interakce na úrovni bezprostředního, face-to-face kontaktu, kterou lze chápat jako sérii mikrodramat, v nichž aktéři prezentují sebe sama s cílem dosáhnout akceptace u svého interakčního partnera nebo u diváctva, tj. těch, kteří interakční situaci pozorují, ačkoliv se v ní aktivně neúčastní. Předmětem Goffmanova zkoumání je tedy ta kategorie událostí, k níž dochází za přítomnosti druhých osob a v důsledku jejich přítomnosti. Přítomnost jiných lidí mění každou lidskou aktivitu ve výstup, ve výkon role, v předvádění sebe sama, takže nejde jenom o to, co člověk na scéně, tj. za přítomnosti jiných dělá, ale také o to, jaký dojem vyvolává. Celý život se snažíme vyvolat dobrý dojem a uchovat si přitom vlastní identitu.

Goffmanově pojetí soc. života jako scény je důležité rozlišení toho, co se děje viditelně (front stage) a co se odehrává za scénou (back stage). Většina soc. situací, ale i prostorové uspořádání má obě tyto stránky, vnějškově viditelnou a skrývanou, intimní, důvěrnou. Protože těžištěm analýzy je interakce face-to-face, rozhodující roli nutně hraje zkoumání konverzace a konverzačních rituálů. Goffman zavádí pojem rámec (frame) pro označení skryté množiny pravidel, jimiž se naše interakce a konverzace řídí, aniž jsme si toho vědomi. Tyto rámce jsou tak hluboce zakořeněny a habitualizovány, že je nutné je teprve systematickým pozorováním odhalit a identifikovat – v tom je jeden z cílů s.d. Ve formulaci Goffmanově nejde o to zkoumat to, co každý ví, ale jak každý ví to, co ví. Proti námitce, že s.d. redukuje s-gii na psychologii, Goffman zdůrazňuje, že každá interakce se samozřejmě děje v určitém makrostrukturálním kontextu, který však v případě s.d. není předmětem analýzy. Interakční řád má podle Goffmana tyto zákl. jednotky: osoby, kontakty, setkání (encounters), představení na scéně (platform performance) a slavnostní příležitost. Ve všech těchto případech jde o to, jak jedinec vytváří o sobě dojem, jak se prezentuje jiným. Goffman odmítá jít za masku, kterou jedinec v roli na sobě má, zajímá ho hra sama. S.d. je význ. příspěvkem k analýze každodennosti, ačkoliv nevychází vědomě z fenomenologické inspirace. Husserlovský Lebenswelts.d. nehraje žádnou roli, s.d. není ani pojmově, ani metodol. nijak komplikovaná, a ačkoliv se předstíráním sama zabývá, o sobě nepředstírá nic. Byla předmětem kritiky jak ze strany teor. sociologů (zejm. A. W. Gouldnera), kteří s.d. vytýkali nezájem o soc. struktury a organizace, tak ze strany metodologů, kteří poukazovali na její vědomou nereprezentativnost, skicovitost, anekdotičnost. Metodol. s.d. navazuje na tradici chicagské školy, k níž se vědomě hlásí, a samozřejmě na tradice etnologické a kult. antropol. Podle některých autorů je Goffman spíše etnologem, který zkoumá soudobé lidstvo jako kmen.

dramaturgical sociology sociologie dramaturgique dramaturgische Soziologie sociologia dell' approccio drammaturgico

Literatura: Goffman, E.: The Presentation of the Self in Everyday Life. Garden City 1959; Goffman, E.: The Asylums. Garden City 1961; Goffman, E.: Stigma. Englewood Cliffs, N.Y. 1963; Goffman, E.: Interaction Rituals. New York 1967; Goffman, E.: Frame Analysis. New York 1974; Goffman, E.: The Interaction Order. American Sociological Review, 48, 1983, č. 1.

Miloslav Petrusek