Sousedství

sousedství – v užším smyslu soubor osob, které na základě trvalejšího bydlení v těsné blízkosti udržují specif. druh sociální interakce a vzájemných vztahů, jejichž forma a obsah jsou do značné míry určeny kult. vzorem „dobrého souseda“. Území, v němž uvedené interakce probíhají, je malého rozsahu (dům, několik „sousedních“ domů, obytný blok atp.) a počet osob na jedné takové interakční jednotce zúčastněných obvykle nepřesahuje několik desítek. Od malých, tzv. primárních skupin odlišuje takto pojaté s. parciálnost soc. role, „neúplná integrace“ (Bahrdt), větší distance a formálnější charakter vztahů. V širším (častějším) pojetí bývá s. chápáno jako jeden druh územní (lokální) skupiny, prostorově a počtem členů obvykle větší než dům či skupina domů, ale menší, než je město, městská čtvrť nebo větší venkovská obec. Skupinotvorným činitelem je u tohoto pojetí fakt společného a trvalejšího „užívání“ daného území k uspokojování zákl. či běžných denních potřeb (bydlení, nákup, hry dětí atp.) a nutnost, resp. výhodnost soc. regulace tohoto užívání. S. v tomto širším vymezení zahrnuje větší počet rozmanitě se proplétajících sítí sousedských vztahů v užším smyslu, vedle malých soc. skupin odlišného charakteru (rodiny, domácnosti, kroužky přátel atp.), příp. i poloformálních sdružení, a vedle jednotlivců, jejichž účast na sousedských interakcích je nepatrná nebo jen potenciální. Interakce mezi sousedy se mohou značně lišit svou frekvencí, šíří funkční náplně a intenzitou účasti.

Mezi zákl. funkcemi s. se obvykle uvádějí: 1. ceremoniální funkce (potvrzující příslušnost k sousedské jednotce; minimálním projevem je vzájemné zdravení); 2. ochrana a pomoc (v zásadě neformálně a bezplatně poskytovaná, jednostranná nebo oboustranná); 3. kooperace (většinou svépomocného rázu); 4. spol. styk samoúčelné povahy (družnost); 5. předávání informací (mj. i známé „pavlačové pomluvy“); 6. sociální kontrola (neformální dohled nad dodržováním norem sousedského i obecnějšího spol. chování); 7. socializace (neformální rodinná výchova dětí apod.). Soc. identita daného s. a zřetelnost jeho soc. hranic se zvyšuje s počtem a hustotou sousedských sítí, s intenzitou a funkčním bohatstvím interakcí; podporuje ji i hmotné (stavební, geogr.) a soc. odlišení (mj. soc. skladbou obyv.) od okolních jednotek téhož typu, podtržené příp. i místním názvem. Intenzita, funkční spektrum a význam s. pro jeho členy a pro širší společnost jsou hist. proměnlivé a liší se také v závislosti na velikosti a funkcích sídla (větší význam mívá s. v malých venkovských obcích, tvořících vlastně jedinou sousedskou skupinu), na délce trvání s. (rozdílné funkce má ve starších obytných čtvrtích měst a v nových „sídlištích“), na charakteru zástavby (rodinné domky – „činžáky“) a soc. skladbě obyv. (např. zvl. význam mělo s. v tradičních děl. čtvrtích).

Převládající hist. tendencí je pokles významu s., od někdejšího bohatého sousedského života venkovské obce (se značnou soc. soběstačností podporovanou koncentrací obytných a pracovních funkcí v témže území) až ke spíše amorfnímu s. v moderním městě, kde odloučení a rozptyl pracovišť a bydlišť, formalizace a byrokratizace spol. funkcí, vysoká hybnost obyv. a převaha masových forem kultury vedly ke značnému vyprázdnění náplně sousedských vztahů a k oslabení jejich významu jak v životě jejich účastníků, tak v životě širších územních a soc. útvarů. Více než dříve se úloha s. omezuje na doplňování výkonu funkcí obstarávaných převážně jinými spol. útvary – rodinou, příbuzenskou skupinou, spol. organizacemi a institucemi (zejm. školstvím, soc. péčí, bezpečností atp.). Na pozadí této obecnější hist. tendence docházívá ovšem za specif. dobových a místních podmínek k dočasnému i trvalejšímu posílení významu a funkce s. (za války a jiných pohrom, krizí, a při selhání funkce formálních organizací); impulsem však může být i odstátnění některých veř. služeb (správa a údržba bytového fondu, péče o veř. pořádek atp.) a decentralizace s přenesením některých funkcí na sublokální samosprávnou bázi. Na některé, leckdy ovšem selektivně aplikované s-gické poznatky o s. navazuje i pojetí s. jako územně plánovací či územně samosprávní jednotky v rámci města; název „sousedství“ pro tyto útvary se vžil zejm. v anglosaském prostředí a někdy s ním byly spojovány sociálně reformní cíle. Trvale si však s. udržuje své místo v životě osob, které jsou v jeho prostorovém rámci nuceny trávit převážnou část svého života (staří lidé, invalidé, ženy v domácnosti).

neighbourhood, neighborliness (groupe de) voisinage Nachbarschaft vicinato

Literatura: Hamm, B.: Betrifft: Nachbarschaft. Düsseldorf, Bertelsmann 1973; Klages, H.: Der Nachbarschaftsgedanke und die nachbarliche Wirklichkeit in der Grosstadt. Köln u. Opladen 1958; Mann, H.: The Concept of Neighborliness. American Journal of Sociology, 60, 1954; Musil, J.: Sociologie soudobého města. Praha 1967.

Lubomír Kotačka