Volby

volby – aktivní dosazování do funkce, tj. ustanovení, jmenování, které je projevem vůle někoho jiného. Při nedemokr. v. (dosazování) vybírá např. monarcha vhodného adepta pro obsazení státní funkce. Demokr. v. jsou jedinou institucionalizovanou formou polit. moci lidu v demokracii. Volebním postupem určují voliči kandidáty (jednotlivce či strany), kteří mají být zastoupeni v parlamentu a ve vládě. Poprvé se s v. jako způsobem obsazování funkcí setkáváme ve starověkých městských řeckých státech. Právo v. měli svobodní občané, tedy ne otroci. V Athénách bylo aktivní volební právo od 18 let, pasivní volební právo od 30 let. Ustanoveními ústavy nemusí být řečeno, kdo ve státě vládne. Nepsanou součástí ústavy je státní zřízení. Mezi zákl. otázky státního zřízení patří způsob dosazování normotvorných orgánů. Otázka dosazování osob, které vydávají státní či právní normy, je pravděpodobně nejzákladnější otázkou státního zřízení vůbec. Všechna státní zřízení, všechny převraty i polit. snahy směřují především k řešení otázky, kdo ve státě povládne. Čím nespornější je střídání tvůrců norem či vládnoucích, tím ustálenější je státní útvar, spořádanější stát a dokonalejší státní zřízení. Provádí-li dosazovací akt více jedinců, a to tak, že projev vůle každého se počítá a výsledkem je vůle většího počtu, mluvíme o v. Má-li jít o v. v pravém smyslu, je zapotřebí alespoň 3 volících a alespoň dvou kandidátů. Jestliže se volí přímo normotvůrci, mluvíme o v. přímých, volí-li se dosazovatelé (volitelé), mluvíme o v. nepřímých. Systém čistého aktivního dosazování může vycházet jen z úhrnu obyvatelstva. Také pasivní volební právo musí být zcela obecné. Tento systém také vyžaduje důsledně také v. rovných. Rovnost voleb značí, že vůle každého občana má zásadně stejnou váhu, což je nejvýznamnější použití principu rovnosti v politice. Obecné a rovné v. jako výhradní východisko dosazování jsou podstatným znakem demokr. způsobu určování, kdo ve státě vládne, a tedy demokr. (ve smyslu formální demokracie) státního zřízení. Přímost a tajnost v. nejsou již tak podstatnými požadavky demokr. principu, jsou spíše jen tech. prostředky zajišťujícími tzv. čistotu v. Prakticky je tajnost v. nesmírně význ. a nejzávažnějším prostředkem proti tendencím vydávat za vůli lidu něco, co jí není, a to tím více, čím více moci se má dostat zvolenému nebo zvoleným. Lidovou v. mohou být dosazovány všechny normotvorné orgány státu nebo jen některé nebo jediný. Ty pak volí zpravidla normotvorné orgány jiné (parlament volí hlavu státu, která jmenuje ministry, kteří jmenují státní úředníky, dosazovací hierarchie). Existují i dosazovací systémy, kde lid volí přímou v. např. správní sbory nejnižších jednotek územní samosprávy, tedy tvůrce nejnižších norem, ty pak dosazují vyšší normotvůrce (sov. ústava před Stalinem). Je-li alespoň jeden orgán dosazován přímo lidem, nazýváme tento systém demokr., avšak jen potud, pokud tento nejvyšší dosazovací orgán je dosazován přímou lidovou v. stále, tj. při každém svém obnovení nebo doplnění.

election(s) élection Wahlen elezioni

Literatura: Braunias, K.: Das parlamentarische Wahlrecht. Berlin, Leipzig 1932; Ross, J. F. S.: Elections and Elector's Studies in Democrate Representation. London 1955; viz též právo volební, strana politická.

Eva Broklová