Slejška Dragoslav

Slejška Dragoslav

29. ledna 1923 v Čupriji (Jugoslávie)
6. ledna 1996 v Praze

Studoval filosofii na filosofických fakultách v Praze a v Leningradě (absolv. 1948). Aspirantská studia zahájil v Moskvě, práci o Masarykovi obhájil po přerušení roku 1955. V letech 1952–54 pracoval jako odborný asistent na Karlově univerzitě v Praze, poté přešel do Kabinetu pro filosofii ČSAV (pozdější Filosofický ústav ČSAV). V letech 1965–70 pracoval v Sociologickém ústavu ČSAV jako vedoucí oddělení sociologie malých skupin. Roku 1967 absolvoval stáž v USA. Od roku 1945 byl členem KSČ, v roce 1970 byl ze strany vyloučen. Po zrušení Sociologického ústavu ČSAV musel opustit akademickou dráhu v sociologii a působil nejprve v Institutu sociálních analýz v Hradci Králové a potom v pražské pobočce Domu techniky ČSVTS Pardubice (1970–75) a posléze zcela mimo obor jako vědecký pracovník Ústavu technického rozvoje a informací (1976–85). Po roce 1990 se nakrátko vrátil do obnoveného Sociologického ústavu AV ČR jako konzultant.

Slejška byl jednou z ústředních postav české sociologie 60. let. Věnoval se především sociologii malých skupin, průmyslové sociologii a sociologii veřejného mínění. Jako mnoho jiných se Slejška dopracoval k sociologii od ortodoxní marxistické filosofie. Coby velmi mladý student se krátce objevil mezi spolupracovníky pražské sociologické školy, ale přihlásil se nakonec k marxistické ortodoxii, v jejímž jménu také kritizoval domácí tradici náboženské i sekulární etiky, včetně etiky Masarykovy (Společenská podstata ethiky, 1956). Slejška se ale zároveň brzy přiřadil k zastáncům myšlenky, že má-li historický materialismus plnit svou úlohu při budování socialistické společnosti, je nezbytné posílit v něm prvky terénního výzkumu (Filosofický časopis 1956). Tuto ideu se také snažil naplnit. Jinak povýtce teoretická práce o ekonomickém řízení za socialismu Dialektika výrobních sil a socialistických výrobních vztahů (1962) již obsahovala empirické výzkumné sondy (případové studie s využitím besed a rozhovorů, resp. zápisů z porad); v téže době Slejškovy studie šířily povědomí o metodologii empirických výzkumů. Během pětiletého působení v roli vedoucího oddělení na Sociologickém ústavu ČSAV zorganizoval s týmem spolupracovnic a spolupracovníků řadu empirických výzkumů v podnicích, mezi něž patřily cementárna v Prachovicích, čokoládovna Modřany a provozy Tesly ve Vsetíně a Rožnově pod Radhoštěm. Výsledky těchto výzkumů vesměs nebyly v úplnosti zveřejněny (kromě těžko dostupných závěrečných výzkumných zpráv), ačkoli Slejškův tým byl za ně několikrát oceněn cenou ČSAV. Slejška samozřejmě přispíval rovněž k formulování teoretických a metodologických předpokladů tohoto výzkumu. Publikoval příspěvky k teorii sociální struktury podniku, účasti pracujících na řízení a také přehled metodologie sociometrických výzkumů (Sociometrické studie, 1965). Podílel se rovněž na propagaci výzkumu veřejného mínění a účastnil se příprav na založení Ústavu pro výzkum veřejného mínění ČSAV. V roce 1968 se zapojil do diskusí o podnikové samosprávě, která měla být součástí projektu ekonomické reformy.

Po nástupu tzv. normalizace nemohl Slejška publikovat, ani dokončit své výzkumné a teoretické projekty v sociologii. Nadále sledoval práci v oboru průmyslové sociologie u nás a provedl dodnes vysoce hodnocené, i když nepublikované sekundární analýzy výsledků. Jeho přínos české sociologii tak spočívá především v podílu na organizačním a metodologickém ustavení podnikové sociologie v 60. letech.

Knihy: Společenská podstata ethiky: Úloha náboženské a positivistické ethiky u nás (NPL, Praha 1956); Dialektika výrobních sil a socialistických výrobních vztahů (ve všelidovém sektoru) (NČSAV, Praha 1962); Sociometrické studie (Vojensko-politická akademie Klementa Gottwalda, Praha 1965; 2.vyd. jako Sociometrické výzkumy pracovních skupin, Institut pro sociální analýzu, Hradec Králové 1970); Sociologie průmyslu: Studijní materiály (ČVUT Praha 1966; spoluautoři J. Blucha a Z. Bureš); Sondy do veřejného mínění: Jaro 1968, Podzim 1989 (Svoboda, Praha 1990; spoluautor J. Herzmann); Vývojové procesy lidských hodnot a naše doba: Příspěvek k poznání základů axiologické dynamiky (Sociologický ústav ČSAV, Praha 1990).

Studie: Poměr předmětu historického materialismu k předmětům jiných společenských věd (Filosofický časopis 1956); Některé poznatky o sociálních průzkumech průmyslu a dělnické třídy v Polsku (Filosofický časopis 1961); Vývojově srovnávací metoda při sociologickém průzkumu (Filosofický časopis 1963); Práce a řízení, Pospolitostní struktura v modelu socialistického podniku, Problémy aktivity žen při účasti na řízení v průmyslovém závodě (Sociologický časopis 1965); Tvorba veřejného mínění a malé skupiny (Sociologický časopis 1966); K systémové analýze socialistických společností, K pojetí kategorie „vedení“ v americké sociologii a sociální psychologii (Sociologický časopis 1969); Možnosti samosprávního modelu v našich podmínkách (Filosofický časopis 1969); K vývoji mimoakademické sféry sociologie práce a průmyslu v sedmdesátých a osmdesátých letech (Sociologický časopis 1991).

Příspěvky ve sbornících: K aktuálnym otázkam marxistickej sociológie (K problémom rozvoja marxistickej sociológie. Osveta, Bratislava 1964); Profesionální dělba práce za socialismu, Pracovní kolektiv ve struktuře socialistické společnosti (Pavel Machonin, ed.: Sociální struktura socialistické společnosti: Sociologické problémy soudobé československé společnosti. Svoboda, Praha 1966).

Sborníky: Závod a člověk: Význam institucionálních a pospolitostních vztahů v procesu identifikace pracovníků se závodem (Sociologický ústav ČSAV, Praha 1967); Člověk v závodě: Výsledky sociologického výzkumu v závodě Prachovické cementárny a vápnice n. p. (Sociologický ústav ČSAV, Praha 1968).

Mimo sociologii: O hrdinství sovětského lidu (Nakladatelství Československo-sovětského institutu, Praha 1952).

Literatura: Jitka Havlová – Oto Sedláček: Sociologie práce a průmysluv letech 1965–1989 (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 40, 2004: 651–664); Pavel Machonin: Za Dragoslavem Slejškou (Sociologický časopis 32, 1996: 89–90); Antonín Rašek: Poznámky k podnikové sociologii v letech normalizace (Sociologický časopis 40, 2004: 681–685).

Michael Voříšek