Sociologie čínská

sociologie čínská – dynamicky se vyvíjející disciplína, poznamenaná složitým vývojem čínské společnosti po 2. svět. válce. Vznik s.č. byl umožněn porážkami izolacionistického čínského feudálního impéria v opiových válkách (v polovině 19. st.), kdy začal do země pronikat nejen cizí kapitál, ale i dobové soc. a s-gické teorie, jichž se chápali čínští intelektuálové v naději, že naleznou návod, jak vyvést Čínu z její feudální zaostalosti. Důležitou úlohu při vzniku s.č. sehrály překlady význ. s-gických prací té doby. Vůbec prvním přeloženým dílem byla Spencerova kniha The Study of Sociology, jež vyšla r. 1903. Ještě v témže roce byly vydány také Giddinsovy Principles of Sociology a Spencerovy Principles of Sociology. Důležitým referenčním rámcem čínských myslitelů byly ideje evolucionismu a sociálního darwinismu. Institucionalizace s.č. začíná v r. 1906, kdy se v Pekingu vyučoval první kurs s-gie v rámci studia polit. věd. První samostatné studium s-gie bylo zavedeno v r. 1908 v Šanghaji na misionářské Univerzitě sv. Jana, následovala výuka na univerzitě v Tchien-ťinu a na slavné Pekingské univerzitě (r. 1910). Přednášejícími byli často zahraniční, především am. sociologové. Ti také organizovali první empir. sondy do života čínské společnosti, jež měly charakter soc. výzkumů LePlayova typu (např. výzkum životních podmínek rikšů v Pekingu, životních nákladů pekingských rodin). Impulsem pro další rozvoj společenskovědního myšlení byl pád císařství v r. 1911 a Hnutí 4. května v r. 1919, kdy se také v Číně začínají šířit ideje marxismu. 20. l. jsou obdobím zrání s.č. Jsou zakládány další katedry, vznikají s-gické asociace, začínají vycházet s-gická periodika, jsou ustavena s-gická výzk. střediska. V r. 1928 byla v Nankingu a Šanghaji založena Jihovýchodní sociologická společnost, v jejímž čele stál Sun Benwen, jenž byl současně i šéfredaktorem Sociologického časopisu, který jako čtvrtletník společnost vydávala. V r. 1930 se tato asociace rozrostla na Národní čínskou sociologickou společnost; její výkonný výbor tvořili přední sociologové Sun Benwen, Chen Da, Dao Mengho. Tato společnost až do r. 1949 vyvíjela aktivní činnost, s každoročními sjezdy věnovanými vybraným s-gickým problémům. V r. 1926 byl v Pekingu zřízen Ústav sociálního výzkumu, jehož ředitelem byl Dao Mengho. O rok později založila kuomingtanská vláda Ústřední výzkumnou akademii, jejíž součástí byl i s-gický institut. V Šanghaji byl v r. 1928 ustaven institut soc. výzkumů Academia Sinica.

20. l. 20. st. znamenají také vstup marxistické sociologie do univerzitních poslucháren, především v Pekingu a Šanghaji. Přední čínský marxista a spoluzakladatel Komunistické strany Číny Li Dazhao (Li Ta-čao) vedl kurs úvodu do s-gie na Pekingské univerzitě, marx. myšlenky sděloval také Qu Qioubai (Čchu Čchiou-paj), pozdější generální tajemník Kom. strany Číny. Představitelé marx. orientované s-gie chápali marxismus především jako návod pro praktickou revol. činnost. Po převzetí moci Čankajškem v r. 1927 začali být marxisté pronásledováni, mnozí byli popraveni, mezi nimi i Li a Qu. To znamenalo dočasný ústup marx. myšlení z akademických kruhů. V 30. a 40. l. dosahuje s.č. svého vrcholu. Na konci tohoto období byla již dobře zavedenou disciplínou, jež se přiblížila svému cíli – tj. „sinizaci“ neboli vytvoření s-gie reflektující čínskou realitu a budující vlastní teor. systém nepříliš závislý na cizích zdrojích. Současně se jednalo o období, v němž v plné síle působili velcí čínští sociologové, kteří svými pracemi přesáhli hranice své země. Byla provedena řada s-gických výzkumů, jejichž předmětem byly především aktuální soc. problémy rodiny, venkova, práce, chudoby a spol. blaha. V r. 1933 byly např. publikovány výsledky rozsáhlého a v Číně dodnes uznávaného šetření způsobu života obyv. okresu Ting (830 stran textu). Autor této práce Li Jinghan, vedoucí katedry s-gie na tehdejší Pekingské katolické univerzitě, obohatil s.č. také rozpracováním metodologie empir. výzkumu. Chen Da (Čchen Ta), absolvent Kolumbijské univerzity v USA a vedoucí katedry s-gie na tech. univerzitě v Pekingu, založil v r. 1938 výzk. ústav pro sčítání lidu, v jehož rámci provedl celou sérii výzkumů, jež sloužily jako podklad pro jeho pokus o demografii Číny, vydaný v r. 1946 v USA pod názvem Population in Modern China. Chen byl v l. 1947–1949 viceprezidentem Mezinárodní populační asociace. Velmi význ. sociologem byl Sun Benwen (Sun Pen-wen), jenž rovněž studoval na Kolumbijské univerzitě. Věnoval se kult. antropolgii, vydával učebnice s-gie. Je také autorem monumentálního díla Sociální problémy moderní Číny (4 svazky, 1 044 stran), vydaného v l. 1942–1944. V té době se také uskutečnily první výzkumy národnostních menšin, jež dodnes tvoří význ. součást bádání s.č. Velmi známé jsou výzkumy lokálních společenství vedené vůdčí osobností s.č. Fei Xiaotongem (Fei Siao-tchung). Tento sociolog svět. významu, žák B. Malinowského, vydal celou řadu s-gicko-antropol. studií (v Londýně r. 1938 Peasant Life in China, v Chicagu r. 1945 Earthbound China a tamtéž r. 1953 Chinas Gentry), jimiž výrazně přiblížil s.č. svět. s-gickému povědomí.

O tom, že s-gie byla v Číně na konci 40. l. silnou disciplínou, svědčí mimo jiné i to, že katedry s-gie existovaly na 19 univerzitách a s-gie jako obor byla předmětem studia asi 1 500 studentů. Vycházelo 11 časopisů věnovaných spol. vědám (z toho 4 v angličtině), dva byly výhradně s-gické. O Číně se dokonce tvrdí, že před 2. svět. válkou byla místem nejvíce se rozvíjející s-gie na světě. Jelikož marxismus byl tehdy na čínských univerzitách zakázán, přednášeli čínští marxisté Marxovy soc. a ekon. teorie pod názvem „nová sociologie“. Byla publikována i Nová sociologie od Ma Chemina (Ma Čche-min) r. 1937, Nárys nové sociologie od Li Da (Li Ta) r. 1947. Adjektivem „nový“ marxisté ostentativně odmítali tzv. burž. s-gii a dávali najevo, že jde o s-gii jinou, pravdivou, neboť založenou na hist. materialismu. K marx. sociologům je nyní řazen i Mao Ce-tung, v jehož raných pracích je možno nalézt prvky s-gického přístupu, byť on sám své práce s-gií nikdy nenazval. Provedl výzkumy života venkovského obyv., jež jsou obsaženy v pracích O třídách čínské společnosti (1926), Zpráva o průzkumu rolnictva (1927) a Materiály z průzkumu vesnice (1941). Celkově kladl Mao na výzkum společnosti velký důraz. Po vzniku ČLR (1949) nastalo pro s.č. složité období. I když se přední čínští sociologové přihlásili k marxismu jako teor. základně, byla s-gie r. 1952 z vysokých škol vypovězena, sociologové přešli na jiná pracoviště a věnovali se jiným disciplínám (např. zkoumání národnostních menšin). K určité změně polit. klimatu došlo v l. 1956–1957. V rámci Maovy politiky Ať rozkvete sto květů, ať spolu soupeří sto škol se objevil prostor pro intelektuální činnost, jehož se snažili sociologové využít pro obnovu své disciplíny. Výraznou roli sehrál především Fei Xiaotong. V červnu 1957 však nastal náhlý Mao Ce-tungův obrat, intelektuálové byli označeni za pravičáky, sociologové dostali nálepku „páté kolony imperialistů“ a s-gie jako věda zmizela na více než dvacet let z oficiálních věd. struktur.

Teprve změna politiky započatá novým čínským vedením v r. 1978 umožnila s.č. opětovnou existenci. K rehabilitaci došlo v březnu 1979, kdy byla založena Čínská sociologická společnost, jejímž předsedou se stal Fei Xiaotong. Krátce nato byl zřízen Sociologický ústav Čínské akademie společenských věd a v r. 1980 byla na univerzitě v Šanghaji otevřena katedra s-gie. S.č. v 80. l. žila ve znamení usilovné snahy o plnou obnovu disciplíny. Po celé Číně byly opět zakládány s-gické katedry, vznikaly výzk. ústavy, navazovaly se kontakty se zahraničními sociology. Paradigma s.č. je stále jednoznačně marxistické. Vytvářejí se empir. báze o čínské společnosti. V popředí pozornosti stojí především otázky populační politiky a vliv státně řízené regulace porodnosti na životní způsob rodiny, migrace mezi venkovem a městem, problémy zaměstnanosti početných věkových kohort mládeže. Soc. objednávka na s-gická řešení problémů objevujících se v důsledku dynamického vývoje původně značně zaostalé společnosti je dnes značná.

Chinese sociology sociologie chinoise chinesische Soziologie sociologia cinese

Literatura: Chu, D. S. K. ed.: Sociology and Society in Contemporary China. New York 1984; King, A. Y. C.: The Development and Death of Chinese Academic Sociology: A Chapter in the Sociology of Sociology. Modern Asian Studies, 12, 1978; Mc Gough, S. P. ed.: Fei Hsia-tung, The Dilemma of a Chinese Intelectual. N.Y. 1979; Rabušic, L.: Sociologie v Číně. Sociológia, 6, 1987; Rossi, A. S.: Sociology and Anthropology in the Peoples Republic of China. Washington 1985; Wong Sin-Lun: Sociology and Socialism in Contemporary China. London 1979.

Ladislav Rabušic