Formace společenskoekonomická

formace společenskoekonomická – (z lat. formare = utvářet, vzdělávat, krášlit) – jedna z hlavních marx. kategorií, která má zákl. význam v materialistickém pojetí dějin a jeho periodizaci. Propracována byla K. Marxem a F. Engelsem v zásadě již před napsáním Kapitálu (viz Grundrisse II. a Předmluvu ke kritice politické ekonomie) a poprvé byla uplatněna r. 1852 v díla Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta. Pomocí f.s. je přír. hist. proces vysvětlován jako posloupnost určitých spol. útvarů, tj. formací od prvobytně pospolné společnosti přes typy třídně antagonistických společností až k předpokládané plně beztřídní společnosti, komunismu. Formace není chápána jako souhrn všech existujících spol. vztahů, nýbrž jako dominantní soustava vztahů, která je zákl. zdrojem „sebepohybu“ celé soc. reality, zajišťuje její sebeobnovu, a proto připouští pouze určitou sociální změnu. Systémotvorným jádrem formace jsou výrobní vztahy, tj. ekon. struktura, a dotvářejí ji politické, právní, morální a jiné vztahy. Pojetí dějin jako posloupnosti formací neznamená, že konkrétní lidská společenství musí projít všemi formacemi, a naopak, stejné formace se také nemusí objevit v různém prostoru současně. Každá f.s. prochází obdobím vzniku a rozvoje, zralosti i obdobím zániku. Společnosti většinou zahrnují i další typy „výrobních vztahů“, zpravidla jako pozůstatky předchozích f.s. nebo zárodky nové formace. Navíc rozklad jedné formace nemusí podle Marxe a Engelse znamenat přechod do formace vyšší (upozorňovali na to u asijského a antického výrobního způsobu). Teprve mezi feudalismem a kapitalismem je markantnější územní a časová spojitost. Rozvinutí kapitalismu Marx charakterizoval i jako přechod od dominance vztahů osobní závislosti ke vztahům věcné závislosti. Kap. či buržoazní f.s. v marx. koncepci uzavírá úvodní kapitolu dějin tím, že vytváří materiální podmínky k řešení antagonismu spol. produkce a reprodukce, čímž také připravuje zásadně odlišný typ přechodu k další f.s., což je socialismus jako neantagonistická f.s.. S kategorií f.s. argumentoval leninismus i stalinismus. Ve 20. l. byla otevřena diskuse k tomu, zda tzv. asijský výrobní způsob zakládá samostatnou formaci. Diskutovalo se též, zda má být f.s. spojována výlučně s třídními spol. systémy nebo i s beztřídní společností (pro kom. společnosti totiž Marx termín f.s. neužíval). Ve 30. l. se prosadila schematizující představa o střídání 5 spol. řádů: prvobytně pospolného, otrokářského, feudálního, kap. a komunistického. Jako synonymum f.s. se užíval termín sociální řád.

socioeconomic formation formation socio-économique sozial-ökonomische Gesellschaftsformation formazione economico-sociale

Literatura: Kelle, V.Ž. – Kovalzon, M.J.: (1981) Teorie a dějiny. Praha 1988; Marxisticko-leninskaja teorija istoričeskogo processa. Moskva 1983; Marx, K.: (1859) Ke kritice politické ekonomie. Spisy 13. Praha 1963; Marx, K.: (1939) Rukopisy „Grundrisse“ II. Praha 1974; Teorija obščestvenno-ekonomičeskoj formacii. Moskva 1983.

Richard Růžička

---

Viz též heslo formace společenskoekonomická v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)