Řád otrokářský (MSgS)

řád otrokářský (MSgS) je společenská formace (viz formace společenskoekonomická), založená na vykořisťování otrocké práce. Jeho teorie se zakládá na Marxově určení antického a asijského výrobního způsobu — kromě dalších — za pokrokové, ovšem po jejich sloučení v jeden řád, které bylo kodifikováno Stalinem v Dialektickém a historickém materialismu. Existence otroků a jejich úloha ve výrobě, především v antickém Řecku a v Římě, byly ovšem historické vědě známy daleko dříve. I když nelze říci, že by hospodářství těchto dvou zemí bylo v každé oblasti a v každé době závislé na výsledcích otrocké práce, je nepochybné, že otrokářství tam bylo velmi rozšířené a bylo základem celého společenského života, byť i ne vždy ve stejné míře a podobě. Je možné i říci, že podmínilo i veliký politický a kulturní vývoj, ve starověku jedinečný.

Otrokářské vztahy existovaly již daleko dříve ve starém Egyptě a ve starověkých civilizacích Západní Asie, kde se ovšem nevykrystalizovaly v tak čisté podobě, takže jsou obvykle označovány za otrokářství domácí, patriarchální, polootrokářství apod. Je proto třeba od sebe odlišovat otrokářský řád a otrokářství jako veřejnoprávní instituci, která má mnohem širší časovou a prostorovou platnost. Otrokářství se přece v některých zemích udržuje dodnes, aniž by bylo základem jejich ekonomiky. Pouhá existence otroků je tedy jen jedním z předpokladů otrokářského řádu.

Nemarxistická historiografie obvykle nepracuje s pojmem otrokářský řád nebo otrokářská společnost, zejména v oblastech neantických, vyvíjí však pod vlivem marxistické teorie značné úsilí o zjištění postavení, množství a úlohy otroků v hospodářství a ve společnosti vůbec. To ovšem souvisí s jejím příliš úzkým, na politickou a právní stránku omezeným pojetím feudalismu. U Marxe a Engelse je otrokářství zmiňováno převážně jako právní instituce (např. v Indii nebo plantážní hospodářství v USA v 19. století). Jeho vyhraněné pojetí jako společenského řádu nacházíme v podstatě až v Leninově populární přednášce O státu. Z otázky převážně teoretické se otrokářský řád stal aktuálně politickým problémem ve spojitosti s určením historického vývoje jednotlivých národních společenství, který by pomohl určit revoluční taktiku při jejich přechodu k jednotné socialistické a komunistické společnosti budoucnosti. Při diskusích marxistických historiků a politickém jednání v Kominterně se často promítala do minulosti snaha o nalezení stejně jednotného vývoje. Kromě toho byli stoupenci politických idejí Trockého identifikováni víceméně s přívrženci asijského výrobního způsobu, kteří předpokládali např. v Číně již existenci kapitalismu, zatímco Stalin hájil silnou úlohu feudálních přežitků. Po četných změnách jeho názorů převládla od poloviny 30. let v SSSR teorie otrokářského řádu, formulovaná V. V. Struvem. S výjimkou několika málo marxistických historiků (M. Dobb, G. Childe) byla přijata jako všeobecně platná zásada světového historického vývoje.

Zároveň byly nicméně uznávány četné výjimky z tohoto pravidla (Kyjevská Rus, germánské kmeny, kočovná kmenová společenství, Slované vůbec atd.), takže základna obecné teorie byla značně úzká. Nové diskuse, vedené od roku 1963 marxistickými vědci, ukazují, že otrokářství hrálo ve starověkých a středověkých poměrech jen druhořadou úlohu a že někdy i poměrně početní otroci se uplatňovali spíše v domácích službách nebo v řemesle apod., takže jejich osobní postavení mohlo být proto dosti často lepší než „svobodných“ rolníků. Proto také otroci, právě s výjimkou pozdního Říma, nehráli podstatnější politickou úlohu.

Další, nezaslouženě zanedbanou kategorií otrokářství jako společenského faktoru je Marxem formulované „obecné otroctví“, charakteristické zejména pro země asijského despotismu, jež Marx spojoval s asijským výrobním způsobem. V obecné podřízenosti veškerého obyvatelstva despotické moci zanikají nebo ustupují do pozadí případné odlišnosti mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva, aniž by tím ovšem byly likvidovány třídní protiklady.

Lze očekávat, že otázka otrokářského řádu jak v antice, tak zejména v ostatních zemích, bude ještě delší dobu zkoumána. Zatím lze říci hlavně to, že antický vývoj byl odlišný, byť i progresivní, a že tato otázka nebude řešitelná sama o sobě, nýbrž jen v souvislosti s celkovou charakteristikou dřívějšího i pozdějšího vývoje té které oblasti. Snadnější bude najít rozmezení s předtřídní společností, zatímco otrokářství jakožto instituce bude podle všeho chápáno jako trvalejší součást třídně rozvrstveného řádu, obvykle označovaného jako feudální.

Literatura: Erkes E., Das Problem der Sklaverei in China, Akademie-Verlag, Berlin, 1952; Go Mo-žo, Epocha rablovladěľčeskogo stroja, Inlitizdat, Moskva, 1956; Günther R., Schrot G., Bemerkungen zur Gesetzmässigkeit in der auf Sklaverei beruhenden Gesellschaftsordnung, Wissenschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universität, Leipzig, 1963, 2; Kovalev S. I., O někotorych problemach rabovladěľčeskoj formacii, Problemy istorii dokapitalističeskich obščestv, 1934, 2; Marx K., Formen, die der kapitalistischen Produktion vorhergehen. Součást díla Grundrisse der Kritik der politischen Ökonomie (Rohentwurf), Dietz Verlag, Berlin, 1953. Český překlad v knize Rané formy civilizace, Praha, 1967, str. 37—83. Viz též úvod E. Hobspawrna k Marx K., Pre-capitalist Economic Formations, London, 1964, str. 9—65; Pečírka J., Die sowjetischen Diskussionen über die asiatische Produktionsweise und über die Sklavenhalterformatíon, Eirene, 1964. Viz též 1967; Pokora T., Prošla Čína obdobím otrokářského řádu?, Čs. časopis historický, 1963, 4; Welskopf E. Ch., Die Produktionsverhältnisse im Alten Orient und in der griechlisch-römischen Antike, Akademie-Verlag, Berlin, 1957; Westerman W. L., Sklaverei, heslo v Paulys Realenzyklopädie der klassischen Altertums-Wissenschaft, dodatek, sv. 6, 1935, str. 893—1068; Zakony istorii i konkretnyje formy vsemirno-istoričeskogo processa. Problemy istorii dokapitalističeskich obščestv I, Moskva, 1968.

Timoteus Pokora

---

Viz též heslo otroctví ve Velkém sociologickém slovníku (1996)