Fonetika
fonetika – (z řec. fonetikos = hlasný, z fóné = hlas, řeč) – subdisciplína lingvistiky, zabývající se objektivními (materiálními) vlastnostmi zvukových prvků jazyka, jak se projevují v mluvených projevech. Lze je zkoumat z hlediska jejich tvoření (tj. fyziologické činnosti mluvidel při vytváření hlasu a artikulaci hlásek i vyšších jednotek řeči), akustické podstaty zvuků, které vytvářejí mluvenou řeč, a z hlediska vnímání (percepce) všech zvukových prvků i jejich identifikace posluchačem. V této poslední oblasti se f. nejvíce stýká s fonologií. Zvukové prvky mohou být segmentální (např. hlásky) nebo suprasegmentální, tj. zasahující větší celek než jeden segment (např. slovní přízvuk, intonace vět a větných úseků apod.). Výsledky fonetických výzkumů artikulační a akustické stránky češtiny nacházejí své uplatnění v praxi při vyučování cizím jazykům, ve výuce jevištní mluvy, v logopedii, telekomunikační praxi, při řešení hlasových vstupů různých automatizačních zařízení aj. V této souvislosti se obvykle mluví o f. aplikované. Ve fonetickém výzkumu se používá řada metod s-gického výzkumu (přímé pozorování nebo interview specializované na odposlech mluveného projevu). V posledních letech se začíná vyčleňovat jako samostatná disciplína sociofonetika. Rozvoj moderní f. se datuje od 19. st., v Čechách od 20. st. Zakladatelem moderní experimentální f. je P. Rousselot. V Čechách založil první laboratoř pro fonetický výzkum J. Chlumský (na Filozofické fakultě UK v Praze).
phonetics phonétique Phonetik fonetica