Absolutizace
absolutizace – metodol. postup při výstavbě teorií nebo explanačních schémat, který přeceňuje nebo nadměrně zobecňuje úlohu jednoho výkladového principu nebo objektivní roli jednoho činitele či faktoru v kauzálním řetězci. Ačkoliv se a. objevuje i v přír. vědách, ve spol. vědách, zejm. v s-gii, psychologii, ale i ekonomii, se s ní setkáváme velmi často, a to obvykle v první vývojové fázi některých směrů nebo myšlenkových orientací. Ve snaze upozornit na úlohu určitého činitele nebo aspektu soc. nebo psych. skutečnosti se někdy vědomě, jindy podvědomě nadsazuje až dramatizuje jeho význam: v psychoanalýze role zážitků z raného dětství nebo dětské sexuality, v behaviorismu role pozorovatelného chování a pravděpodobnosti obdobné reakce na podobný stimul, ve strukturálním funkcionalismu pozitivní funkce vzniklých soc. institucí ve vztahu k soc. systému jako celku, v marxismu determinující úloha výrobních vztahů apod. Další vývoj jednotlivých koncepcí většinou vede k oslabení, liberalizaci původního radikalismu, spočívajícího právě na a., jak o tom svědčí např. vývoj fenomenologické s-gie, transformace klasické psychoanalýzy v humanistickou psychoanalýzu, mertonovská revize tradičního funkcionalismu atd. A. je obvykle význ. rysem výstavby redukcionistických koncepcí všeho druhu (viz též redukcionismus).
absolutization absolutisation Absolutisierung assolutizzazione