Pietismus
pietismus – (z lat. pietas = zbožnost) – označuje původně náboženské hnutí na půdě protestantismu v období po třicetileté válce, usilující o reformu církve a oživenou praxi víry (proti jejímu intelektuálně zúženému chápání). V situaci, kdy se tradicionalismus protestantské ortodoxie rozkládal pod vlivem racionalistické kritiky dogmatu a sekulárních teorií morálky, chtěl p. přispět k obnově církve a účinného křesťanství, v níž by zbožnost jednotlivce byla ochráněna před rozkladným vlivem osvícenství a sekularizace. Toto úsilí mělo i svůj široký spol. horizont, posléze utop. rázu, někdy s prvky chiliasmu: zosobněním víry v širokých vrstvách obrácených Boží milostí, jimž by se stav a povolání staly svatými a jejichž práce by byla posvěcena duchovním růstem (G. Tersteegen), měla být utvořena nová společnost s novou soc. a hosp. politikou. Nespravedlnost měla být překonána bratrskou láskou a osvícená vláda se měla řídit příkazy Božími a pokyny bible. Fakticky ovšem p. vytvářel spíše ohraničená společenství, z nichž jen některá vykonávala vliv tímto směrem; jiné se staly separatistickými, odvracely se od svých církví, v nichž se necítily dostatečně vyslyšeny, vyvíjely se sektářsky a veř. souvislostem se spíše uzavíraly. Pod vlivem mystiky vzniklo v těchto kruzích i protestantské „eremitství“, odkazující víru pouze do sféry privátního citu. Důraz na bezprostřední náb. zkušenost jednotlivce spojoval p. se spiritualismem, středověkou mystikou, s „blouznivci“ (mluvčími tohoto směru byli např. G. Arnold či K. J. Dippel).
Většinou se p. ovšem pojil s přísně pojímaným biblismem, kladoucím důraz na doslovné chápání Písma. Církevní p. zdůrazňoval pokání, obrácení, znovuzrození, posvěcení. P. J. Spenner vyjádřil v programovém díle Pia desideria cíle reformy v zitenzívnění biblického studia laiky, jejich aktivizaci podle evangelické zásady „všeobecného kněžství“, „křesťanství činu“, ve zdržení se konfesionálních sporů o učení, v koncentraci teologie na církevní praxi se zdokonalením kázně. K realizaci těchto myšlenek přistoupil A. H. Francke, který zřídil dům pro sirotky a vzdělávací ústavy. Podobné centrum vytvořili o něco později J. A. Bengel a F. Ch. Oetinger. Vedle iniciování tohoto typu sociální práce vyšly z p. také silné impulsy pro křesťanské misionářství, v němž se výrazně uplatnila např. obnovená jednota bratrská, založená N. L. von Zinzendorfem. Vliv prvotního p. ustoupil sice osvícenství, ale v 19. st. se dostavila vlna neopietismu, posílená anglo-am. misijními a probuzeneckými hnutími, která ovlivnila a ovlivňuje dodnes různé církve. I v současnosti se projevuje různými formami pomoci v soc. nouzi bez zásahu státních organizací. V podstatě jde o druh nekatol. charity a zároveň o jistý způsob provádění sociální politiky.
pietism piétisme Pietismus pietismo
Literatura: Aland, K.: Pietismus und moderne Welt. 1974; Beyrouther, E.: Geschichte des Pietismus. 1978.