Épistémé
épistémé – (řec. výraz pro vědění, vědu) – v dějinách kultury inspirovaných strukturalismem znamená tento pojem kult. epochu vyznačenou věděním, které je specif. jen pro ni. Je chápáno jako určitý soubor pravidel a postupů, jež jakoby předepisovaly autorům věd. děl, kteří v dané epoše působí, předmět a styl jejich práce. Pojem é. je v tomto smyslu spjat zejm. s M. Foucaultem, stejně jako navazující pojmy archeologie vědění a diskurs. Dílčí é. přestavují v dějinách vědění jakási hist. apriori, předběžné podmínky vědění, s výhradou by snad bylo možno říci jakési transcendentální formy (J. Piaget), mající ovšem omezené časové trvání. Podle Foucaulta představuje é. epistemologické pole určité hist. epochy. Toto epistemologické pole však nelze zkoumat tak, jak to dělají dějiny filozofie, myšlení či vědy, tj. chápat určité dobově podmíněné a omezené znalosti, vědomosti a myšlenky jako stupně pokroku objektivního vývoje poznání a vědění, nýbrž považovat je za podmínku, jež umožňuje, aby se určité vědění objevilo v jisté podobě. Foucault rozeznává v é. evrop. kultury 2 velké předěly: jeden v polovině 17. st., kdy začíná období klasicismu, a druhý na začátku 19. st., kdy začíná naše moderní epocha. Rozdíly ve vědění a myšlení, které mezi oběma údobími existují, nelze dle Foucaulta vykládat jako projev pozitivního vývoje poznání, tj. tak, že myšlení a vědění klasického údobí prostě předjímá myšlení a vědění moderní epochy, které se může považovat za právoplatného dědice a pokračovatele klasicismu. Je třeba chápat tyto rozdíly jako projev hluboké změny ve způsobu bytí věcí a jejich uspořádání. Paradigmata klasického vědění jsou zcela odlišná od paradigmat novodobého vědění, objevují se náhle a překvapivě a stejně náhle a překvapivě mizí. Velké tematické okruhy, jež jsou typické pro klasicismus, se v nové době zcela vytrácejí a jsou nahrazeny úplně jinými. Pojmy hist. kontinuity, smyslu dějin a autorství nemají pro zkoumání é. žádný význam, jsou druhotné ve srovnání s diskursy, jejichž prostřednictvím archeologie vědění zkoumá ony tematické celky, které jsou typické pro epistemologické pole dané épistémé.
episteme épistème épistémé episteme
Literatura: Foucault, M.: Slova a veci. Bratislava 1987; Horák, P.: Struktura a dějiny. Praha 1982; Piaget, J.: Štrukturalizmus. Bratislava 1971.