Rozpočet časový
rozpočet časový – termín označující buď techniku soc.-ekon. výzkumu založenou na fyzikálním čase jako univerzální míře lidské činnosti, která slouží k získání kvant. informací o množství času vynaloženého určitými skupinami lidí na různé činnosti, resp. o distribuci jejich času mezi jednotlivé činnosti v určitém časovém intervalu, nebo výsledný efekt této techniky, její informační výstup. Typickým nástrojem zjišťování r.č. je tzv. časový snímek. S pomocí r.č. lze zkoumat, jakým způsobem a do jaké míry se využívá celkový časový fond společnosti, což je jednou z klíčových charakteristik její soc.-ekon. vyspělosti. Iniciátorem zájmu o r.č. byl F. H. Giddings. První výzkum s názvem How Working Men Spend Their Spare Time uskutečnil v r. 1913 v New Yorku jeho žák G. E. Bevans. Zásluhu na rozšíření techniky r.č. a docenění jejího spol. přínosu má také S. G. Strumilin a jeho následovníci, kteří ve 20. a 30. l. provedli v SSSR sérii výzkumů v různých typech domácností s cílem zachytit důsledky přeměn sov. společnosti a získat údaje pro soc.-ekon. plánování. V USA se na výzkumu časového fondu podíleli ve 30. l. zejm. E. L. Thorndike a P. A. Sorokin, který se pokusil o jeho spojení se studiem motivace lidského chování. Podnětem expanzívního rozmachu výzkumu r.č. se v 50. l. stal rozvoj technik hromadného zpracování dat a růst zájmu o téma volného času. V l. 1960–1961 uskutečnil např. jap. Institut pro výzkum rozhlasu a televize šetření, v němž bylo získáno 170 tis. denních záznamů. V Maďarsku bylo v r. 1963 šetření o využití času poprvé součástí sčítání lidu. V Novosibirsku se zásluhou G. A. Prudenského a jeho žáků (zejm. V. D. Patruševa) zkoumal r.č. jako klíčová ekon. kategorie a ukazatel životní úrovně. Způsob využití času byl zkoumán i v mnoha dalších zemích. Vyvrcholením této etapy a význ. přínosem ke zdokonalení a standardizaci techniky r.č. se stal mezinár. komparativní výzkum v l. 1965–1967, uskutečněný pod vedením A. Szalaie a pod patronací European Coordination Centre for Research and Documentation in the Social Science za účasti 12 zemí. Československo participovalo na tomto projektu výzkumem r.č. občanů Olomouce (B. Weiner). Kromě několika výzkumů na dílčích populacích byla uskutečněna tři celostátní šetření časového fondu (v l. 1961–1962 a v r. 1967 na souboru domácností statistiky životní úrovně, v roce 1979–1980 na náhodném podsouboru mikrocensu). Zejm. výsledky posledního zmíněného šetření, odpovídajícího svět. metodickému standardu, umožnily identifikovat celkový stav ve způsobu využití času čsl. populace a zákl. vývojové tendence.
V současné době se výzkumem r.č. zabývají desítky institucí a stovky badatelů na celém světě, sdružených v International Association for Time Use Research, s centry zejm. v Kanadě, USA, Finsku, Velké Británii, Japonsku. Výrazně jsou však zastoupeny i Německo, země bývalého SSSR, Bulharsko a Maďarsko. Výsledky jsou využívány v soc.-ekon. analýzách životní úrovně, způsobu života, volného času, osobnostního rozvoje, v souvislosti s tím v urbanistice a v činnosti hromadných sdělovacích prostředků. Převažují výzkumy extenzívního typu, zaměřené na získání průměrných r.č. různých soc. skupin. Málo je rozvíjen intenzívní směr studia úlohy osobnosti a jejího motivačního systému ve struktuře činností. Snížená citlivost této techniky vůči kvalitativním prvkům (obsahu, intenzitě a efektu činnosti) je kompenzována využitím dalších, doplňujících technik.
time-budget budget de temps Zeithaushaltplan, Zeitvoranschlag bilancio-tempo, programmazione temporale
Literatura: Bjudžet vremeni. Voprosy izučenija i ispoľzovanija. Novosibirsk 1977; Sorokin, P. A. – Berger, C.: Time-Budgets of Human Behaviour. Cambridge 1939; Szalai, S. A. ed.: The Use of Time. The Hague, Paris 1972; Vítečková, J.: Výzkum časových rozpočtů jako nástroj sociální analýzy. Sociologický časopis, 12, 1976, č. 5.