Pária

pária – (z portugalštiny, původně ale z tamilského paharija) – označení nejnižší kasty obyv. v jižní Indii, zabývající se zemědělstvím, pochováváním mrtvých a zneucťujícími služebními činnostmi. Pojem je však používán v širším slova smyslu: hovorově a nepřesně jako označení člověka, který získal vyšší soc. postavení, ale nechová se způsobem tomu přiměřeným. V s-gii zpopularizoval pojem p. M. Weber svou analýzou soc. podmínek a důsledků hinduismu a dalších forem indických náboženství. Podle něho je p. příslušníkem opovrhované, neprivilegované, relativně bezprávné skupiny obyv., která je na základě omezené možnosti uzavírání sňatků endogamní. Kontakt s výše postavenými skupinami je u ní vyloučen. Jedná-li se přitom o celé etnické skupiny, jako je tomu v Indii, hovoříme o tzv. národech p.. Podle M. Webera se p. vyznačují některými typickými znaky obecnějšího charakteru, které se netýkají pouze p. žijících na území Indie. Např. když Weber mluví o „náboženství páriů“, má na mysli takový typ náboženství, které vyzývá k trpělivosti a snášení opovrhovaného, bezprávného a podřadného soc. postavení, jež je pouze předstupněm nebo přípravou k pozdějšímu vyvýšení. Tato náboženství mají řadu společných rysů, zejm. očekávání mesiáše či vykupitele a víru ve znovuzrození. Za náboženství p. pokládal Weber také křesťanství. Etický a náb. patos je typický pro celý intelektuální život p. Tzv. intelektualismus p. je zaměřen proti konvencím společenským a zároveň proti spol. řádu, o který se tyto konvence opírají. Reálné postavení bývalých p. v indické společnosti je stálým námětem indické sociologie, byť kastovní systém zde již neexistuje a bývalí p. mají právně zaručena všechna práva a povinnosti jako ostatní spol. skupiny.

pariah paria Paria paria

Literatura: Weber, M.: Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie. Tübingen 1966.

-- Ivan Mucha