Hinduismus

hinduismus – také hindudharma – tradiční svérázné náboženství, vzniklé mezi 4. a 6. st. n. l., které je dodnes živé a nejrozšířenější v Indii. Jeho vývoj není ukončen. H. je zcela ojedinělým kult. a religiózním fenoménem, a to zejm. množstvím svých variant, rozdílností jednotlivých forem a sekt. Toto náboženství se vyznačuje snad největším smyslem pro „vnitřní toleranci“. Neexistuje vlastně žádný oficiální, hlavní proud a jako spol. útvar je h. vymezen spíše odlišením od nehinduistů. Zákl. pramenem h. je staroindický bráhmanismus, který od přelomu tisíciletí prošel podstatnými změnami. Stará božstva svatých textů ztratila na popularitě a původní obětní rituál se jevil příliš složitým. Proto dochází k renesanci kultů lokálních a kmenových božstev, která jsou do bráhmanistické tradice volně včleňována. Působí i vlivy náb. představ neárijských kmenů (např. drávidských). V této době se zároveň prohlubuje v Indii úpadek buddhismu (bez ohledu na předchozí velké rozšíření na celém poloostrově se udržel pouze v okrajových oblastech, např. na Cejlonu), který se začíná prolínat s bráhmanismem. Byl to dlouhodobý proces, kterým byly položeny základy h.. K dalším větším modifikacím došlo až ve středověku – v kontaktu a střetu s monoteistickým islámem tehdejších okupantů Indie. Klasický h. se od bráhmanismu a také od většiny dalších náb. systémů liší tím, že není spojen s představou jednoho, ale tří vzájemně rovnoprávných bohů. Tato trojice dostala název „trimúrti“, tj. tři podoby, a zahrnuje Brahmu (stvořitele), Višnua (udržovatele, ochránce) a Šivu (ničitele). Každý z nich zároveň představuje svět ve své celistvosti a všechny 3 kosmologické funkce. Dva hlavní hinduistické směry, višnuismus a šivaismus, zdůrazňují vždy jednoho z těchto 3, aniž by ostatní odmítaly. Se šivaismem je spojeno používání magických a jogínských praktik a snaha po dosažení náb. extáze. Višnuismus je zcela unikátní svou schopností asimilovat různé kulty a náb. představy. Tento směr začlenil význ. kulty lokálních bohů – Narajány, Kršny a Vasudévy jako jednotlivá vtělení boha Višny, a tak přinesl do h. princip oddanosti jednomu bohu, jenž byl do té doby v Indii prakticky neznámý.

H. obohatil indickou kulturu o zcela nové momenty. Staré bráhmanské náboženství neznalo prakticky kultovní stavby a téměř nikdy nematerializovalo obraz božstva do podoby uměl. díla. V h. vznikají chrámy chápané jako domy boží, v nichž socha zosobňuje osobní přítomnost boha. Obrazy božstev jsou proto oblékány, krmeny, baveny hudbou a tancem jako pozemští panovníci. V obřadní formě je h. podstatně lidovější a jednotlivci přístupnější než původní forma bráhmanismu. Ve státní správě a struktuře společnosti jsou však zachovávány a rozvíjeny tradiční bráhmanské soc. instituce, zůstává princip kast a neúprosná nutnost dodržování kastovních předpisů. Jako kritérium spol. postavení se kromě kastovního původu dostává do popředí majetek. Vedle klasického rozčlenění na 4 kasty se objevuje dělení na džáty, jež se utvářejí podle profesí. Vznikají tak džáty tkalců, hrnčířů, kněží, malířů atd. Každá z nich má své vlastní životní předpisy rodinné, náb. aj. Povolání začínají být v rodinách dědičná a je snaha spřízňovat rodiny pomocí sňatků pouze v rámci džát. Jedním z důsledků tohoto dynastismu byl rychlý vzestup úrovně některé řemeslné a uměl. výroby a nalezení některých dodnes nepřekonaných či dokonce nenapodobitelných výrobních technik. H. přinesl renesanci sanskrtského písemnictví, uvolnil uměl. potence indického obyv., podpořil rozvoj výtvarného i slovesného umění. S ním je spojeno i probuzení zájmu o exaktní vědy – matematiku, astronomii a lékařství. H. dodnes ovlivňuje ve velké míře polit. život Indie a má i závažné ekon. důsledky. Rozpory mezi vyznavači h. a muslimy zavinily rozdělení Indie na tři státy.

Hinduism hindouisme Hinduismus induismo

Literatura: Zbavitel, D.: Bozi, bráhmani, lidé – čtyřitisíciletí hinduismu. Praha 1964; Zbavitel, D.: Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. Praha 1993. Radhakrišnan: Indická filosofie. Praha 1961; Waldenfels, H.: Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa. Praha 1992; viz též bráhmanismus.

Berenika Lindová