Psychosociologie
psychosociologie – termín, který neoznačuje spec. disciplínu ani vyhraněnou teor. koncepci, je však občas používán zejm. fr. autory jako souhrnné pojmenování pro spojení psychologie a sociologie, tedy dvou spec. přístupů, podle některých autorů dvou typů paradigmat (R. Duchac, 1963). Do jisté míry je pojem p. pokusem o překlenutí rozporu mezi kategoriemi „individuální“ a „společenské“ s odůvodněním, že každé individuum je spol. a každá společnost je nejen složena z individuí, ale je zobecněným produktem jejich aktivity. K p. v tomto pojetí směřuje z jedné strany psychologismus, který si představuje pod s-gií „psychologii společnosti“, a z druhé strany sociologismus, pro který je psychologie analýzou vlivu společnosti na individuum. Většinou se vyskytla jednostranná a parciální syntéza obou oborů. Kategorie p. patří mezi výrazy hist. se obnovující snahy po jednotné „vědě o člověku“. „Psychosociologové“, jako O. Klineberg a J. Stoetzel, považují za své předchůdce Platóna, Aristotela, J. Bodina, T. Hobbese, Ch. L. Montesquieua, J. J. Rousseaua a všechny další myslitele, kteří situují svůj zájem někam mezi individ. a občanskou existenci, mezi instinkty a instituce, lidskou přirozenost a kulturu, divošství a civilizaci. Novější zdroje psychosociologického přístupu jsou spatřovány: 1. v zákonech kolekt. ideace É. Durkheima; 2. v tzv. kolekt. psychologii (G. Tarde, A. Fouillée, G. Le Bon, G. D. Gurvitch); 3. v socioanalýze, která je analogií psychoanalýzy a zkoumá především kolekt. postoje (J. L. Moreno aj.); 4. v některých soc.-psychol. koncepcích (E. A. Ross, McDougall, G. W. Allport, G. Murphy). Podle O. Klineberga je sociální psychologie jakýmsi amalgamem veškeré psychologie, G. Granai chce zaměnit s-gii tzv. interpsychologií, která má zkoumat společnost jako systém interakcí, M. Dufrenne hovoří o „psychologii globálních společností“. Za p. je někdy považována kulturní antropologie – jestliže se klade důraz na reciprocitu vztahů mezi individui a společností (individua získávají své návyky od společnosti a vracejí jí je transformované, zobecnělé). Nepřesná, ale hist. relevantní je představa, že p. je kontinuem koncepcí nacházejících se mezi psychologií a s-gií, lišících se důrazem na soc. determinovanost. V rovině s-gického výzkumu postojů, motivací, hodnot, aspirací apod. se využívají převážně techniky soc. psychologie, často zasazené do extenzívního rámce statist. procedury. Tato výzk. praxe sama o sobě vytváří jakousi empir. p., zejm. pokud chybí relevantní výchozí s-gická teorie a s-gické závěry. V některých aplikovaných s-gických disciplínách je úzké propojení s psychologií běžné, aniž je nazýváno psychosociologií.
psychosociology psychosociologie Psychosoziologie psicosociologia
Literatura: Duchac, R.: (1963) Sociologie et psychologie. Paris 1968; viz též psychologismus.