Strukturalismus genetický

strukturalismus genetický – název fil. směru navazujícího na strukturalismus, který se snaží vyloučit strnulé, jednou provždy dané pojetí struktury (ať biologické či psychické) ve prospěch jejího vývojového pojetí. Opírá se především o práce Jeana Piageta a Luciena Goldmanna. Podle Piageta naše představy o psych., resp. psychogenetických strukturách chování jsou podstatně modifikovány poznatky moderní biologie a zejm. etologie, která prokázala existenci komplexní struktury instinktů, takže je dnes už možné uvažovat o jakési „logice instinktů“ a analyzovat její různé hierarchické úrovně. Etologie podle Piageta (který v této souvislosti vychází z prací L. von Bertalanffyho, T. Dobzhanského, Spasského, C. H. Waddingtona a dalších) prokázala, že schopnost biol. organismu učit se a pamatovat si nepředstavuje pouze výsledek kauzální reakce organismu na podnět vnějšího prostředí, nýbrž že je podmíněna existencí struktur, které umožňují kontakt „subjektu“ s vnějším prostředím, umožňují získat „zkušenost“ a v reakci na ni měnit chování. Odtud je i psych. struktura chování chápána jako složitý a seberegulující se celek, v němž se dial. podílí jak to, co je dáno biol. podmíněnými strukturami organismu, tak to, co je získáváno stykem s prostředím. Obdobné pojetí s.g. v dějinách filozofie a v sociologii literatury zastává L. Goldmann. Používá dial.mater. kategorie totality proto, aby objasnil, že každý lidský skutek, čin, dílo apod. jsou pochopitelné jen jako součást obecnějších struktur. Pochopení těchto struktur vyžaduje analýzu jejich konstitutivních částí, „dílčích a relativních totalit“. Poznání kteréhokoli lidského faktu je současně „chápající“ a „vysvětlující“. Pochopení je výsledkem imanentního studia struktury a vede k interpretaci, zatímco vysvětlení překračuje pouhou interpretaci a vyžaduje studium jejích hist., soc., kult. kontextů. Daná struktura může být signifikantní pro celkový kontext, ani dílčí, ani celistvá totalita však nepředstavuje pro Goldmanna něco jednou provždy daného, stabilního, nehybného. Všechny struktury, všechny totality jsou v pohybu, žádné univerzálně platné a trvalé konstitutivní struktury lidského jednání neexistují. To, co je pro strukturalisty „strukturální invariantou“, to představuje pro Goldmanna pouze jeden „moment“ analýzy, jež musí nutně počítat s „variací“, nebo s „mutací“ struktury z jednoho do druhého stavu. Hist. geneze a hist. proměna struktur a totalit lidského jednání představují tedy pro s.g. L. Goldmanna zákl. rys hist. struktur, což je srovnatelný přístup s generativní gramatikou N. Chomského.

genetic structuralism structuralisme génétique genetischer Strukturalismus strutturalismo genetico

Literatura: Goldmann, L.: Marxisme et sciences humaines. Paris 1970; Goldmann, L.: Le Dieu caché. Paris 1959; Piaget, J.: Štrukturalizmus. Bratislava 1971.

-- Petr Horák