Trh práce
trh práce – ekon. teorie t.p. vysvětlují vztahy mezi kvalifikací, mzdovou diferenciací a alokací pracovníků na různá místa a stávají se tak základem pro studium i řešení soc. problémů spjatých se zaměstnaností (nezaměstnanost, chudoba, diskriminace) a také s uplatněním kvalifikace (viz ekonomika vzdělání). V klasické ekonomii byl výklad trhu spjat s rozdělením výrobních faktorů, tj. zabýval se především tvorbou mzdového fondu jako celku a jen málo jeho distribucí. Ovšem již A. Smith pojednal vzdělání jako návratnou ziskovou investici a J. S. Mill poukázal na členění t.p. skládajícího se z nekompetitivních skupin pracovníků: na nejlepší pracovní místa se dostávají lidé s dobrým soc. původem a zároveň i vyšším vzděláním, přičemž soc. bariéry brání ostatním v přístupu. Také v neoklasické ekonomii byl nejprve řešen jen problém determinace celkové úrovně zaměstnanosti a mezd. S rozvinutím teorie lidského kapitálu se však pozornost soustřeďuje na tzv. „osobní“ rozdělení mezd založené na předpokladu, že rozdíly mezi charakteristikami pracovníků (především vzdělání a pracovní zkušenost) vedou k rozdílům v produktivitě práce a že tedy podnik rozdílnou mzdou oceňuje různý pracovní přínos. Jedinci by pak měli (v termínech marginalistické teorie) zvyšovat svůj lidský kapitál až k bodu, kdy se náklady dalších investic rovnají diskontované hodnotě zvýšení očekávaných budoucích příjmů. Podobně jednostranný je i přístup funkcionální školy sociální stratifikace, v němž se předpokládá a očekává soulad profesního statusu a umístění v hierarchii odměn. Představa homogenního a kompetitivního t.p. a jednoduché mikroekon. vazby mezi vzděláním a produktivitou práce (stejně jako univerzálně platného systému hodnot) byla podrobena kritice v teorii „dvojího trhu práce“ (dual labor market), podle které je tento trh rozdělen do sektorů, mezi nimiž dochází jen k malému pohybu pracovních sil. Primární či „jádrový“ sektor je charakterizován vysokou intenzitou kapitálu, rychlou technol. změnou, velkou koncentrací, vysokými zisky a také autonomní organizací t.p. (viz vnitřní trh práce); určité soc.-ekon. charakteristiky umožňují pracovníkovi umístit se v tomto sektoru, kde má zajištěnu stabilitu zaměstnání a tím i dobrou pracovní perspektivu, kvalifikační růst a zvyšování výdělku. Sekundární či „periferní“ sektor naopak nabízí místa s nízkým statusem a malými výdělky, se špatnými pracovními podmínkami, nejistotou zaměstnání a malými příležitostmi pro kvalifikační růst.
V empir. analýzách je dichotomický model t.p. rozšiřován do většího počtu segmentů, tj. t.p. je uvažován jako segmentovaný. Zatímco tedy teorie lidského kapitálu proponuje změny na „nabídkové“ straně pracovních sil (zlepšení vzdělávacího systému a zrovnoprávnění přístupu k němu), teorie dvojího trhu zpochybňuje úlohu vzdělání a klade důraz na „poptávkovou“ stranu či institucionální rámec mzdové determinace. Podle neomarx. teorie je segmentace t.p. nástrojem zaměstnavatelů sloužícím k tomu, aby si udrželi kontrolu nad pracovními silami. Rozdělení pracovníků do specif. statusově, kvalifikačně a příjmově odlišných skupin má zabránit jejich sjednocení a formování třídního vědomí. Vytváření vnitřního t.p., který izoluje pracovníky od volné soutěže a odměňuje odpovídající chování, napomáhá udržet stabilní pracovní sílu a kontrolu nad výrobou v podmínkách její velké složitosti a nemožnosti přímé kontroly, která charakterizovala raný kapitalismus. Vzdělání je odměňováno proto, že formuje úctu k normám a další vlastnosti požadované velkými byrokratickými systémy a také posiluje třídní rozdíly mezi pracovníky. Jak segmentace t.p., tak vzdělanostní politika jsou tedy zaměřeny k uchování soc. hierarchie a kap. státem aplikovaná soc. politika nemůže působit na zmenšení nerovnosti.
labour market marché du travail Arbeitsmarkt mercato del lavoro
Literatura: Doeringer, P. – Gordon, D. M.: Theories of Poverty and Underemployment. New York 1972; Thurow, L. C.: Generating Inequality. New York 1975.