Stratifikace sociální
stratifikace sociální – (z novolat. stratum = vrstva) – nejobecněji určitý typ sociální struktury. Pojem je v s-gické literatuře používán ve dvou významech: 1. v širším smyslu to je výsledek sociální nerovnosti, která vede ke vzniku alespoň do jisté míry hierarchicky uspořádaných soc. uskupení (segmentů) různého typu (kast, stavů, vrstev, tříd); jde tedy o synonymum druhého z významů pojmu sociální diferenciace; 2. v užším smyslu je s.s. hierarchické uspořádání lidí podle tří dimenzí distribuční nerovnosti (tj. nerovnoměrného rozdělování), jimiž jsou tzv. materiální zdroje (majetek a příjmy), moc a prestiž. Segmenty takto definované s.s. jsou soc. kategorie lidí zaujímajících zhruba stejný status nazývané zpravidla vrstvy (straty). V poválečné čes. a slov. s-gii byl pojem s.s. používám ve svém užším významu a důsledně odlišován od pojmu soc. třídní struktura. Toto rozlišování mělo ideologický kontext. Pojem s.s. bylo totiž charakterizován jakožto typický pro tzv. buržoazní s-gii údajně popírající existenci třídních rozdílů. Obecně se dnes postupně prosazuje tendence používat pojem s.s. v jeho širším smyslu. V posledních zhruba 30 letech je s.s. stále častěji zkoumána také v souvislosti se soc. nerovností příslušník různých ras, entik a pohlaví.
Otázky, které teorie a výzkum s.s. řeší, lze shrnout do šesti zákl. bloků: 1. Jaké jsou hlavní formy s.s. v dějinách lidstva? Je soc. nerovnost nezbytným rysem společenského života? Mají soc. nerovnosti vyspělých industriálních společností tendenci se zmenšovat? 2. Kolik segmentů s.s. tvoří? Která diferenciační kritéria (na jejichž segmenty vznikají) jsou nejdůležitější? 3. Nakolik jsou hranice mezi jednotlivými segmenty s.s. propustné? Jaké sociální či institucionální procesy ovlivňují umístění jednotlivců v rámci s.s.? Závisí soc. postavení jednotlivců spíše na jejich vzdělání, schopnostech a výkonu, nebo spíše na rodinném zázemí a soc. kontaktech? 4. Liší se životní styl, postoje a vědomí lidí různého soc. postavení – lze hovořit o specif. subkulturách jednotlivých segmentů s.s.? Pokud ano, lze na tomto základě očekávat nějaké kolektivní polit. akce? 5. Jaký typ soc. procesů a polit. intervencí pomáhá udržet či modifikovat etnickou, rasovou či sexistickou diskriminaci na trzích práce? Má tento typ diskriminace ve vyspělých industriálních společnostech tendenci ustupovat do pozadí? 6. Jak bude vypadat s.s. budoucnosti – bude se výrazně lišit od s.s. dnešních vyspělých společností? Vzniká nějaká nová třída a pokud ano, jaké jsou její definiční znaky? Lze hovořit o konvergenční tendenci, v jejímž rámci se stratifikační systémy jednotlivých společností připodobňují – utváří se jednotný (postindustriální či postmoderní) stratifikační systém? Pokud ano, jaké jsou jeho typické rysy a se kterými sociálními procesy souvisejí?
Autorů, teorií a výzkumů s.s. existuje nepřeberné množství a lze je členit podle nejrůznějších hledisek, např. v návaznosti na jednotlivé s-gické školy, směry a paradigmata. Instruktivnější, byť nikoli vyčerpávající, je členění podle typů zdrojů, jejichž nerovnoměrnou distribuci považují představitelé dané teorie za osu s.s. Nejčastěji to jsou ekon. zdroje (především K. Marx a jeho následovníci). Dále zdroj polit. (zejm. raná práce R. Dahrendorfa) a kulturní (zejm. P. F. Bourdieu). Někteří autoři kladou důraz na soc. kontakty (nejvýznamnější je práce W. L. Warnera), prestiž a úctu (často citována je mezinárodní komparace D. Treimana) či občanská práva (T. H. Marshall). Řadu autorů (teorií, výzkumů) však nelze z tohoto hlediska jednoznačně zařadit. Je to především široce diskutovaný příspěvek M. Webera týkající se tohoto problému, ale i funkcionalistické pojestí s.s. v díle T. Parsonse či známější stati K. Davise a W. E. Moora, podobně jako často citovaný G. Lenski. Empir. výzkumy s.s. posledních 50-ti let je účelné členit podle toho, s jakými typy segmentů s.s. jednotliví badatelé pracují. Z tohoto hlediska se rýsují dva zákl. proudy: 1. Tzv. hierarchický (graduální) přístup, jehož představitelé definují s.s. jako přísně hierarchické uspořádání soc. kategorií lidí zaujímajících přibližně stejný status (tyto výzkumy teor. více či méně explicitně navazují na strukturní funkcionalismus; k nejvýznamnějším patří práce M. Blaua a D. Duncana; 2. Třídní přístupy, které se dále člení (dle svého teor. zakotvení) na weberiánské (např. J. H. Goldthorpe) a marxistické (např. E. O. Wright).
Výzkumem a teoriemi s.s. se u nás v současné době zabývají zejm. P. Machonin, P. Matějů, M. Tuček a J. Šanderová. S problémem s.s. úzce souvisí sociální mobilita a sociální konflikt.
social stratification stratification sociale soziale Schichtung stratificazione sociale
Literatura: Bourdieu, P.: Cultural reproduction and social reproduction. In: Brown, R. ed., Knowledge, Education and Cultural Change. London 1973; Blau, P. M. – Duncan, O. D.: The American Occupational Structure. New York 1967; Crompton, R.: Class and Class stratification. An Introduction to Current Debate. Cambridge 1993; Dahrendorf, R.: Class and Class Conflict in an Industrial Society. London 1959; Davis, K. – Moore, W. E.: Some Principles of Stratification. American Sociological Review 10, 1945; Giddens, A. – Held, D. eds.: Classes Power and Conflict. Classical and Contemporary Debates. Berkeley, Los Angeles 1982; Goldthorpe, J. H. et als.: Social Mobility and Class Structure in Modern Britain. Oxford 1985; Grusky, D. B.: Social Stratification in Sociological Perspective. Class, Race and Gender. Boulder, San Francisco, Oxford 1994; Lenski, G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. New York 1966; Marshall, T. M.: The Right to Welfare and Other Essays. New York 1981; Parsons, T.: Essays in Sociological Theory. New York 1954; Treiman, D. J.: Occupational Prestige in Comparative Perspective. New York 1977; Warner, W. L.: Social Class in America. Chicago 1949; Wright, E. O.: Classes. London 1985; Weber, M. (1922): Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1990.
Viz též heslo stratifikace sociální v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)