Existence
existence – (z lat. existencia, od existens = jsoucí) – ve věd. souvislostech se vyskytuje ve 2 významech: 1. jako označení tzv. kvantifikátoru v logice, tj. výrazu, který obsahuje proměnné a spolu s určitou formulí tvoří smysluplný výraz; 2. jako fil. pojem, označující všechno, co nějak je, jako vyjádření (empir.) individuální jsoucnosti nějaké věci či osoby v protikladu k její podstatě, esenci i (metafyzickému) bytí. V pojmu e. pokantovská filozofie vytušila racionálně neuchopitelnou dimenzi, kterou jako něco protikladného k rozumu a ideji obrátila proti objektivistickému racionalismu osvícenství, proti Kantovu transcendentalismu (tak u F. H. Jacobiho a J. G. Hamanna) a příp. i proti Hegelovu idealismu (u F. W. J. Schellinga a S. A. Kierkegaarda). Velkou roli hrál pojem e. také v protiidealistické filozofii dějin L. von Rankeho, která se stala jedním ze základů tzv. historismu. Podle Rankeho je každá epocha v bezprostředním vztahu k Bohu a její hodnota vůbec nespočívá v tom, co z ní vzchází, nýbrž v její existenci samotné, v její vlastní svébytnosti (Über die Epochen der neueren Geschichte, 1854 – první přednáška). V návaznosti na tuto svou iracionálně individuální komponentu znamená e. ve filozofii existencialismu existenci lidskou, lidské bytí v jeho konečnosti, to, jak je protipostaveno každé transcendenci. Podle M. Heideggera (Sein und Zeit, 1928) bytostné určení lidského pobytu leží v jeho existenci.
existence existence Existenz esistenza