Komunikace masová
komunikace masová – zvl. druh komunikace, při níž dochází k rozšiřování a sdělování informací a symbolických obsahů určených široké veřejnosti, resp. masám, pomocí spec. prostředků, především rozhlasu, televize, tisku a filmu, které se proto nazývají prostředky masové komunikace, resp. masmédia. K.m. spoluvytváří masovou kulturu a zároveň je jejím důsledkem. Schéma k.m. zahrnuje: a) komunikátora (původce sdělení), což je vedle jednotlivce většinou i určitá organizace, instituce (redakce, vydavatelství), b) sdělení s jeho obsahovou i formální stránkou, c) komunikační kanál vázaný na typ masmédia, d) komunikanta (příjemce sdělení), což jsou početné, diferencované, heterogenní skupiny společnosti. K.m. lze chápat jako nový typ zprostředkování a kvalitativně novou dimenzi výměny informací, při které se stýkají organizace, instituce, vrstvy a skupiny zastoupené konkrétními lidmi jako sdělovatelé a příjemci. Pohyb informací je většinou jednosměrný a původce sdělení zastává trvale roli mluvčího k časově i prostorově vzdálené množině příjemců. K.m. ovlivňuje myšlení a jednání lidí i způsob jejich života. Působí prakticky neustále, bezprostředně i zprostředkovaně na společenské vědomí, vytváří obecné hodnoty, upevňuje nebo rozvolňuje normy, podílí se na procesu socializace a enkulturace. Kromě toho plní funkce propagandy, reklamy, sociální kontroly a funkce zábavní a rekreativní. Prostředky k.m. se dělí podle způsobu recepce na akustické, optické a kombinované. Hlavními prostředky k.m. jsou tisk, film, rozhlas a televize. K.m. lze šířit i dalšími způsoby reprodukce psaného slova (knihami, letáky, plakáty, telexem atd.), mluveným slovem a hudbou (na gramofonových deskách, magnetofonových kazetách, CD aj.), obrazovými a plastickými výtvory (videem, obrazovými reprodukcemi, holografií).
Nejstarším prostředkem k.m. je tisk. Nabyl na významu zejm. vynálezem rotačky, která umožnila masové rozšíření novin a časopisů, jež brzy překročily pouhou informativní funkci a zaměřily se i na všeobecné zájmy a zábavu čtenářů. Film byl od svého vzniku (r. 1894) především nástrojem zábavy. Příznivých tech. možností pro rychlé masové šíření využil průmysl a film se stal standardizovaným zbožím. Jeho význam spočívá v univerzální použitelnosti a pochopitelnosti a v apelujícím účinku. Rozhlas byl vynalezen v r. 1896, ale součástí k.m. se stal až ve 20. l. 20. st. Jeho hlavní předností je snadný příjem a operativnost využití. V souvislosti s masovým rozšířením rozhlasu a filmu po 1. svět. válce se hovoří o tzv. prvním prahu zmasovění kultury. Druhý práh zmasovění nastal po 2. svět. válce masovým rozšířením televize, která přitahovala větší atraktivností při možnosti domácího využití. Díky rychlému rozvoji nových prostředků k.m. a jejich integraci na bázi výpočetní techniky můžeme dnes hovořit o třetím prahu zmasovění. Kvalit. změna, kterou vnesly do života společnosti prostředky k.m., je odborníky oceňována jak pozitivně (rychlé šíření informací, zrovnovprávnění všech míst a oblastí, růst vzdělanostní úrovně), tak negativně (prostředky k.m. jsou nástrojem soc. manipulace, příčinou standardizace a nivelizace vkusu).
Růst vlivu prostředků k.m. vyvolal s-gické analýzy tohoto jevu. E. Katz a P. F. Lazarsfeld vypracovali tzv. teorii dvoustupňového průběhu komunikace (two-step-flow of communication), spočívající v předpokladu, že mnohá sdělení dosahují publika ne přímo, ale prostřednictvím dalších osob – usměrňovatelů mínění (opinion leaders). H. M. McLuhan vypracoval periodizaci dějin podle převládajícího typu komunikace: společnost bezprostřední komunikace, kde jako rozhodující vystupuje lidský hlas a sluch, přechází přes tzv. společnost písma do třetího, tzv. retribálního stadia, spjatého s elektronickou revolucí a rozvojem prostředků k.m. Nástupem nových prostředků k.m. a jejich vlivem na život člověka a společnosti se zabýval A. Toffler, který vycházel z analýzy proměn společnosti jako produktu průmyslové revoluce, industrializace a urbanizace a kultury závislé na prostředcích k.m. a masovosti vůbec. Podle něho bude tato masovost překonána tzv. novou individuálností. Analýze nových technologií informačních a komunikačních procesů věnuje pozornost stále více vědců. Výpočetní technika se stává pevnou součástí procesů k.m., zdokonaluje se kvalita komunikačních kanálů a zvyšuje se jejich přenosová kapacita. S. Brand v této souvislosti hovoří o společnosti, jejímž chrakteristickým rysem bude syntéza všech prostředků k.m. – televize, filmu, tisku, videa a výpočetní techniky. Možnosti této nové syntézy a jejími příp. důsledky se zabývá v současné době mnoho vědců. V Massachusetts Institute of Technology byla založena laboratoř prostředků k.m. (Media Laboratory), jež sdružuje velké množství odborníků na telekomunikaci (např. J. Weiner, Ch. Schmenad), výpočetní techniku (A. Kay), umělou inteligenci (S. Papert), film a video (R. Leacock), holografii (S. Benton), elektronický tisk (A. Lippman), televizi budoucnosti (W. Schreiber), počítačovou hudbu (B. Vercoe, D. Levitt), počítačovou grafiku (D. Zelter) atd.
mass communication communication de masse Massenkommunikation comunicazione di massa
Literatura: DeFleur, M. – Ball-Rokeach, S.: Theories of Mass Communication. London, New York 1989; Kłoskowska, A.: Masová kultura. Praha 1967; MacLuhan, M.: Jak rozumět médiím. Extenze člověka. Praha 1991; Thompson, J. B.: Ideology and Modern Culture. Critical Social Theory in the Era of Mass Communication. Cambridge 1990; viz též komunikace sociální.
Viz též heslo komunikace masová v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)
Viz též heslo společnost masová v Petruskových Společnostech (2006)