Veřejnost
veřejnost – dnes je pod tímto pojmem vesměs chápaná větší část společnosti (resp. národa, lidu) zainteresovaná na výsledcích ekon. a spol. aktivit s obecnějším dopadem, na řešení určitého spol. problému, resp. na spol. dění jako takovém. Je to skupina, o jejíž přízeň se uchází decizní sféra, polit. strany, massmédia, producenti a distributoři spotřebního zboží. Na v. se orientují různé reklamní, propagační, příp. propagandistické akce. Její odezva, tzv. veřejné mínění, má ve společnosti funkci sociální kontroly. V. je hist. poněkud variabilním pojmem. Např. v období absolutistických monarchií v zásadě zahrnovala okruh šlechty, duchovních a úřednictva, podílející se tak či onak na správě státu. Zároveň však existovalo širší pojetí v. zahrnující i lidové vrstvy sjednocené v církvi a vyjadřující se protestem proti nejrůznějším problémům soudobého života. V 19. st. se utvořilo jiné pojetí v., zahrnující především intelektuály (umělce, literáty, vědce, žurnalisty), kteří se z titulu své spol. role a vzdělání cítili oprávněni hovořit k národu a jeho jménem. V období uzákonění všeobecného volebního práva a růstu masové vzdělanosti začaly být do v. zahrnovány v zásadě všechny vrstvy společnosti, neboť existuje vždy alespoň několik zákl. problémů, které vzrušují a zajímají veškerou populaci (např. ceny potravin, bytový problém, nezaměstnanost, dnes i ekologie aj.). Jsou však i problémy, které jsou vlastní jen specialistům nebo určitým soc. vrstvám, a proto se vedle celkové v. rozlišují dílčí, specif. v. (např. odborná v., dělnická v., podnikatelská v., městská v. apod.) V tzv. moderní společnosti existuje tedy paralelně více v. Představitelé těchto v. usilují o to, aby získali pro své problémy co nejširší vrstvy obyv. a rozšířili tak svůj spol. vliv. Reprezenatace jednotlivých polit. stran se obracejí buď na „nejširší veřejnost“ nebo na specif. část či části v. (např. na zemědělce, náb. smýšlející obyv., důchodce apod.).
Dnes může být každý jedinec v zásadě součástí v., a to i tehdy, když se k problémům přímo nevyslovuje, neangažuje se v tisku, na polit. shromážděních, příp. ani nevolí. V běžném smyslu a jazyku je pojem v. někdy chápán jako část společnosti spojená v určitý celek tím, že není identická se sférou vlády či decize, že si uchovává právo kontroly vůči moci a řídícím strukturám. V této roli bývají vnímány i specif. v. Např. tzv. vědecká veřejnost v širším smyslu, zahrnující odborníky i zájmově zainteresované laiky, se považuje za záruku rozvoje této oblasti, ale i toho, že v ní nepřevládne voluntarismus, nedojde k monopolizaci určitých koncepcí, popř. i s vědou spojených mocenských struktur. Obdobně funguje široká v. i různé specif. v. při řešení problémů ekon. transformace, privatizace apod. Žádná v. není homogenním celkem, uvnitř vždy existují skupiny aktivnější a pasivnější, působí různé ideové proudy apod. V. se může i strukturovat do různých spol. hnutí, organizací (formálních či neformálních), může volit své mluvčí, pronikat do massmédií apod. Postupem doby se na jedné straně v. více strukturuje z nejrůznějších hledisek (díky bohatější strukturaci zájmů obyv.), na druhé straně se v důsledku růstu množství problémů, které se stávají věcí veřejnou, zvětšuje tzv. širší veřejnost.
Účinnost tlaku v. na decisní orgány a na celkové spol., ekon. a polit. dění závisí na politickém zřízení a politické kultuře země (společnosti). V totalitních státech (viz totalitarismus) je funkce v. potlačována, existuje snaha redukovat ji na pouhý formální doplněk charismatické aktivity vůdců či polit. stran. I v těchto podmínkách však určitý tlak širší v. na mocenské struktury existuje a musí být brán v potaz při řešení nejrůznějších otázek vývoje společnosti (viz fašismus, komunismus).
public public Öffentlichkeit pubblico