Expektace
expektace – (původně z lat. expectare = očekávati, převzato však spíše z angl. expectation = očekávání, předpoklad, anticipace) – v s-gické terminologii očekávání vážící se především na pojem soc. role, která je již v klasické definici R. Lintona chápána jako očekávaný způsob chování, vázaný na určitý soc. status či soc. pozici. Od typických představitelů určitých soc. pozic se očekává určité chování, které pak určuje roli. Role jsou „svazkem“ e., protože očekávání se nevztahují pouze k činnostem, které se váží na danou pozici (např. že lékař se chová důstojně, že dovede rutinně provést některé zásahy atd.), ale i na motivaci, city (u lékaře se např. očekává emocionální neutralita) a hodnotové struktury (dodržování zásad lékařského tajemství apod.). E. velice úzce souvisí také s přehledností, uspořádaností soc. světa. Člověk se učí spol. významu určitých aktů, symbolů, gest, předmětů a pouze tehdy, když se příslušníci určité kultury všem těmto významům naučí, mohou vznikat v sociální interakci vzájemná očekávání, která činí soc. svět předvídatelným, udávají mu subjektivně pociťovaný a prožívaný řád. Vzájemná očekávání jsou v soc. interakci potvrzována nebo nepotvrzována, fixována a naopak postupně vytlačována a nahrazována jinými. Pojem e. je význ. složkou pojmové výbavy strukturálního funkcionalismu, ale i směrů interpretativní sociologie.
Specif. významu nabyl pojem e. v ekonomii, kde se od 70. l. stal součástí standardní pojmové výbavy díky J. F. Muthovi. Pojem a hypotézu racionální expektace, resp. racionálního očekávání rozpracoval F. Modigliani, ačkoliv pojem e. je používán od 20. l. tzv. stockholmskou školou a také v díle J. M. Keynese. E. si lze představit jako subjektivní pravděpodobnosti budoucích hodnot ekon. proměnných, které mají vztah k současným rozhodnutím účastníků ekon. života a ovlivňují vývoj ekonomiky. Modigliani rozlišil dva druhy proměnných, tzv. proměnné ex ante, tj. anticipované stavy ekon. prostředí nebo budoucí stavy ekon. subjektu, a proměnné ex post, tj. data o skutečných stavech, jež se dělí na anticipace neboli předpovědi, rozhodnutí a plány. Všechny tyto tři typy shrnuje Modigliani pod souhrnné označení e.. Hypotéza racionálních e. byla význ. modifikována, např. tím, že bylo zdůrazněno, že očekávání nemusí být založeno na věrohodné informaci, dále že vyhledávání spolehlivých informací je spojeno s vynakládáním vzácných zdrojů a že náklady na informace týkající se bližší budoucnosti jsou relativně nižší než náklady na informace o budoucnosti vzdálené. Rozhodování a plánování jsou nákladné aktivity, protože spotřebovávají vzácné zdroje. Očekávání podle těchto koncepcí ovlivňuje ekon. rozhodování, tj. výběr alternativ alokace vzácných zdrojů. Veř. informace mají vliv na ekon. chování jen prostřednictvím vnitřní informace, která je založena na vlastních zkušenostech a zájmech. Veřejná, např. vládní informace, může ekon. a soc. působit jen tehdy, když je ekon. subjektem internalizována. Teorie racionálních očekávání, která se dotýká podstaty mikroekon. teorie, umožnila přesněji operacionalizovat pojem očekávání, který byl v původní Keynesově koncepci chápán pouze jako exogenní činitel ekon. chování. Byla přenesena i do nové klasické makroekonomie a dnes umožňuje zajímavým způsobem propojit ekon. teorii, s-gii, soc. psychologii a prognostiku.
expectation expectation, attente Erwartung aspettativa
Literatura: Ježek, T. – Kouba, K. – Kupka, M.: Racionální očekávání jako problém ekonomické teorie. Ekonomicko-matematický obzor, 23, 1987, č. 2; Keynes, J. M.: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha 1963; Linton, R.: The Study of Man. New York 1936; Zimbardo, P. G. – Ruch, F. L.: Psychology and Life. Ill. 1977.