Kooperace

kooperace – (z lat. cooperare = spolupracovat) – doslova spolupráce – v ekonomii spoluúčast na výrobě, podnikání, obchodu apod., v s-gii společná, resp. návazná činnost uvnitř skupiny nebo navenek, jejíž podmínkou je akceptace společných cílů, shoda v taktice a strategii jejich dosahování a dobrá vzájemná komunikace. Pracovní i jiné skupiny opírající se o k. mají ve srovnání s rivalitními skupinami větší produktivitu, proto s faktorem k. počítá např. tzv. human management. Psychol. je k. chápána jako strategie soc. chování s cílem zajistit zisk nejen pro sebe, ale pro všechny zúčastněné. Protikladem k. je strategie kompetitivní, soupeření „kdo s koho“ (viz kompetice). Lze hovořit o k. „prosociální“, zaměřené k eticky hodnotným cílům, a o k. „asociální“ (např. ve zločinecké bandě). Orientace na k. znamená hledání řešení vyhovující oběma stranám a oceňování společného zisku jako větší hodnoty, než je maximalizace vlastního zisku. Kooperující je schopen vidět problém i očima druhé strany, je orientován na „shodu“ a rozdíly, které by se mohly stát zdrojem konfliktu, vidí jako nepodstatné. Je ochoten hledat kompromisy. K. charakterizuje vysoká míra výměny informací a snaha informovat se vzájemně co nejpřesněji a nejúplněji. Bývá provázena přátelskými vztahy, oceněním druhého, důvěrou v jeho „dobré úmysly“. K. může být založena na racionální bázi a může být také podložena iracionálně, může mít dílčí nebo komplexní podobu, může mít trvalý (resp. převažující) nebo situační charakter. Trvalé k. se vyskytují např. v rodinách a příbuzenských klanech, situační v oblasti politiky, kde na jejich základě vznikají koalice. V mezinár. měřítku je k. zárukou míru. Každá oblast má svoje typy k. Ochota ke k. je také spojena s postojovou otevřeností a uzavřeností. (Viz též spolupráce experimentální.)

cooperation coopération Kooperation cooperazione

-- Tomáš Novák
-- Věra Capponi